Píše se rok 2126. Civilizace se nezhroutila. Jen se změnila k nepoznání.

​

Pokud se zeptáte některého z těch, kteří tu dobu ještě zažili, nejspíš vám potvrdí, že svět není o moc jiný a ani o kousek lepší, než byl před sto lety. Třetí světová válka zanechala jizvy na každém kontinentu. Chudoba, hlad a pandemie se prohnaly světem. Někteří hovoří o jezdcích apokalypsy, božím trestu za lidskou hrabivost a konspirační teoretici tvrdí, že nová mutace morové bakterie byla důmyslně vytvořená biologická zbraň, která se vymkla kontrole. Záleží na tom? Málokdo se touží ohlížet za sebe. Ne teď, když se svět začal pomalu uzdravovat.

​

Lidé se společnými silami řítili do záhuby a vesmír jejich snažení ještě podpořil.

​

***

​

2038 - 2050 - Kybernetická válka
Psal se rok 2038, když vypukla třetí světová válka, zvaná také kybernetická. Rozsáhlé útoky mířily na energetické sítě, komunikační uzly, výrobny procesorů a polovodičů, satelity i podmořské kabely. Protisatelitní zbraně zaplnily nízkou oběžnou dráhu troskami a internet se opakovaně rozpadal na izolované regionální sítě. Chyběly opravárenské lodě, které by dokázaly napravit škody způsobené sabotážemi kabelů, a vypouštění nových družic na oběžnou dráhu mělo zůstat riskantní ještě několik desetiletí. GPS se stala nespolehlivou a satelitní internet prakticky přestal existovat. Námořní doprava se proměnila v riskantní dobrodružství s nejasným koncem. Předpověď počasí byla náhle stejně spolehlivá jako věštba kartářky.

​

2047 - Helios

Během události později nazvané Helios zasáhla Zemi série výronů koronální hmoty. Následná geomagnetická bouře dosáhla intenzity srovnatelné s Carringtonovou událostí. Způsobila rozsáhlé výpadky elektrických sítí, poškodila transformátory, zničila část satelitů, vyřadila navigační systémy a na několik dní umlčela některé rádiové stanice. Mobilní telefony jako takové sice přežily, jejich užitečnost však bylo možné přirovnat nanejvýš k elegantnímu černému zrcátku. Ve světě poničeném válkou, bez fungujících továren a spolehlivé lodní dopravy, se měly opravy následků táhnout celá desetiletí. Alespoň polární záře byla viditelná téměř po celém světě, zatímco města zhasínala jedno po druhém.

​

2047 - 2055 - Tichá krize

Bez elektřiny selhávalo zásobování vodou, chlazení léků, doprava, bankovnictví i logistika. Mobilní sítě přestaly fungovat během prvních dnů. Datové archivy byly poškozené, zašifrované nebo nenávratně ztracené. Docházela nafta pro generátory, datová centra se přehřívala nebo byla postupně odstavována. Lidstvo se soustředilo na nezbytné minimum potřebné k přežití. Streamovací služby a sociální sítě zmizely během několika měsíců. Když lidé sháněli antibiotika a mouku, měsíční předplatné seriálů překvapivě přestalo být ekonomickou prioritou. Jediné, co ještě zbývalo, byly vojenské intranety, univerzitní a nemocniční sítě, místní městské terminály, přísně střežené mezistátní spoje a ilegální sítě provozované hackery, pašeráky a klanem Nosferatu.

​

2050 - 2070 - Období izolace

Pandemie a hlad ničily poslední zbytky globálního obchodu. Jednotlivé státy si budovaly vlastní oddělené sítě a veřejný přístup k nim byl považován za bezpečnostní riziko. Po zkušenostech s kybernetickými útoky, propagandou, deepfaky, autonomními zbraněmi a zhroucením komunikační infrastruktury obnovovaly nové vlády pouze systémy, které bylo možné provozovat lokálně, odpojit od okolního světa, snadno kontrolovat a udržet v chodu i během výpadků elektřiny. Veřejný internet byl označen za jednu z hlavních příčin války. Některé státy jej postavily mimo zákon, jiné povolily pouze licencované informační terminály v knihovnách, úřadech a školách. Osobní chytré telefony se už nevrátily. Jejich provoz vyžadoval složité čipy, aplikace, datové sítě, pravidelné aktualizace a vzdálené servery, tedy infrastrukturu, kterou nový svět nedokázal nebo nechtěl znovu vybudovat.

​

2070 - 2126 - Obnova

Civilizace postupně obnovuje dodávky elektřiny, železnice, poštovní služby, rozhlas, pevné telefonní sítě a v omezené míře také televizní vysílání. Globální internet však záměrně obnoven není. Existují pouze izolované digitální systémy s přísně kontrolovaným přístupem.

Pevné linky – Nově vybudovaná poválečná síť. Klasické měděné linky jsou napájené přímo z telefonních ústředen, takže obyčejný drátový telefon funguje i při výpadku elektřiny v domácnosti. Do ulic se vracejí veřejné telefonní budky a na papíře znovu vycházejí telefonní seznamy. V chudších oblastech jsou hovory stále přepojovány ručně, zatímco města využívají automatické ústředny.

Telegramy – Běžná, avšak drahá služba fungující na stejné infrastruktuře jako pevné telefonní linky. Délka zprávy je omezená počtem slov. Telegram je na cílové ústředně vytištěn a následně doručen pošťákem nebo kurýrem.

​

Pošta – Zažívá svůj velký návrat. Každé město má vlastní třídírnu a centrální poštu. Ničím výjimečným nejsou ani poštovní vlaky nebo ozbrojení dálkoví kurýři. Do běžného života se vracejí také poštovní přihrádky pronajímané pod číslem či pseudonymem. Spolehlivost pošty je věrná tradici. Zásilky se mohou opozdit, dorazit na jinou adresu, nebo zůstat viset na pobočce i když jste celý den čekali doma na svůj balík.

Rádio – Je běžně dostupné. Existuje celostátní zpravodajská stanice, několik komerčních hudebních stanic, městské vysílání a nouzová frekvence, ale také ilegální a pirátská rádia. Hudba se vrací na fyzické nosiče: desky, kazety, CD a výjimečně i magnetofonové pásky. Kdo má přístup k rozsáhlým hudebním archivům, disponuje větší kulturní mocí než někdejší internetové celebrity.

​

Televize – Funguje prostřednictvím pozemního vysílání. Diváci mohou naladit zpravodajský kanál, kulturní a vzdělávací stanici nebo čistě komerční program určený pro zábavu. Staré filmy a seriály se vysílají stále dokola, protože tvorba nového audiovizuálního obsahu je mimořádně nákladná.

​​

***

Ať se nám to líbí, nebo ne, upíři sehráli v chaosu uplynulých let velkou roli. Ale jakou? Využili snad zlomených lidí k tomu, aby je ovládali? Nebo se ujali kormidla potápějící se lodi dříve, než klesla ke dnu? Pomáhají lidem, protože jim na nich záleží? Nebo je to pouze chladný kalkul? Možná nelpí na lidech jako takových. Třeba jen chrání poslední připomínku toho, čím kdysi sami byli. Mnoho lidí se dobrovolně stalo otroky nočních stvoření, výměnou za trochu jídla a střechu nad hlavou. Však naděje umírá poslední.

​

Lidé ještě nikdy nebyli tak blízko svému konci. Žijí, nebo živoří a snaží se zapomenout na překonané hrůzy. Někdo hledá boha, jiný povrchní zábavu. Ve víru velkoměsta snadno zapomenete na to, jak krvavá je naše historie. Nekonečný mejdan vám pomůže zaplašit všechny chmury. Jen občas, když se město na okamžik odmlčí a vy se ohlédnete přes rameno, vás napadne jediná otázka.

​

Může v té tmě číhat něco strašlivějšího než vina, před kterou se snažíme utéct?

​​​​​​​​​