Textová rpg hra ve alternativním světě Vampire the Masquerade

Alastor je elitní agent Camarilly pověřený pátráním po mimořádně nebezpečných upírech zapsaných na Red List (Červeném seznamu). Tito uprchlíci byli označeni za nepřátele celé sekty a Camarilla požaduje jejich dopadení nebo definitivní zničení. Známí jsou pod pojmem "Anathema". Jestliže jsou Archons a Justicar obdobou vrcholných bezpečnostních složek Camarilly, Alastoři představují její tajnou policii. Pohybují se skrytě napříč doménami, shromažďují informace, odhalují zrádce a plní úkoly zadané přímo Inner Circle. Prince zpravidla netuší, kolik Alastorů se na jeho území právě nachází, koho sledují ani zda samotná doména není součástí jejich vyšetřování. Alastor proto není obyčejný lovec odměn. Je prodlouženou rukou nejvyššího vedení Camarilly a jeho pravomoci často sahají dál než autorita místního Prince. Většina Alastorů je vybírána z řad zkušených Archons. Musí být schopní pracovat samostatně, cestovat mezi doménami, pohybovat se bez povšimnutí a čelit upírům, kteří bývají starší, mocnější a nebezpečnější než běžní provinilci. Jejich existence je zpravidla anonymní. Mnozí Rodní vůbec netuší, kdo titul zastává, a Alastor může po dlouhá léta vystupovat pod falešnou identitou nebo předstírat mnohem bezvýznamnější postavení. Někdy je však do služby naverbován i upír, který žádnou předchozí funkci v Camarille nezastával. Pokud někdo vlastními silami zničí jednoho Anathema, může jej Inner Circle téměř násilně přijmout mezi Alastory. Takový čin totiž dokazuje schopnosti, které Camarilla jen nerada nechává zahálet. Dobrovolnost je ostatně v upíří politice často pouze zdvořilé slovo pro nedostatek příliš důrazných námitek. Postavení Alastora je nebezpečné a osamělé, přináší však významná privilegia. Nejdůležitějším z nich je téměř všeobecná ochrana před stíháním ze strany místních Princů. Alastor může překračovat hranice domén, vést vyšetřování a zasahovat do místních záležitostí, aniž by potřeboval běžná povolení. Tato imunita není absolutní, ale jen málokterý Prince si dovolí otevřeně trestat služebníka Inner Circle. Je ovšem třeba připomenout, že vysoké pravomoci neznamenají bezpečí. Prince, kterého Alastor veřejně poníží, jej možná nesmí nechat popravit. Stále mu však může velmi kreativně znepříjemnit pobyt ve své doméně.

Red list (Červený seznam) obsahuje jména upírů, kteří představují závažnou hrozbu pro Camarillu nebo celou společnost Rodných. Může jít o sériové narušitele Maškarády, zrádce, kruté diableristy, mocné fanatiky či nepřátele, jejichž existence je pro sektu politicky nepřijatelná. Úkolem Alastora je Anathema: vystopovat, odhalit jeho kontakty a úkryty, shromáždit důkazy o jeho činnosti, připravit jeho dopadení, nebo jej definitivně zničit. Alastoři mohou pracovat sami, častěji však vytvářejí vlastní kotérie a spolupracují s Archony, Sheriffy, Scourges či jinými zkušenými Rodnými. Členové jejich skupiny bez oficiálního postavení v Camarille bývají označováni jako Auditoři. Fyzicky schopný Rodný, který se k lovu připojí především výměnou za slíbenou odměnu, může získat označení Bellator. Zničení Anathema neznamená, že je proti němu dovoleno úplně všechno. Alastor ani jiný lovec nesmí automaticky spáchat Diablerii na cíli z Red list. Pokud klan, který za Anathema vypsal odměnu, výslovně nepovolil jeho Diablerii, bude pachatel za svůj čin potrestán. Dokonce může na Red list zaujmout místo své oběti. Camarilla tak dokáže v jediné chvíli odměnit zničení monstra a současně odsoudit člověka, který ho zničil příliš nadšeně. Byrokracie přežije skutečně všechno, včetně smrti. Termín Anathema je někdy používán pro specificky třináct nejhledanějších upírů, jejich jména uvádí Red list.

Antediluvián je označení pro upíra nepředstavitelné moci. Třináct těchto prastarých bytostí přežilo biblickou Potopu a podle většiny Příbuzných právě oni stojí u zrodu třinácti známých klanů. Samotný název doslova znamená „před Potopou“, a z čistě jazykového hlediska by se mohl vztahovat na každého Kainita, který existoval ještě před Velkou potopou, včetně samotného Kaina či upírů Druhé generace. V běžném užití se však tímto titulem téměř výhradně označují příslušníci Třetí generace, jejichž krev dala vzniknout všem třinácti klanům a jejichž jména dodnes vzbuzují mezi Příbuznými stejnou měrou úctu i děs.

Bestie je pradávná, zvířecí podstata, která se probouzí v každém upírovi okamžikem jeho Proměny. Představuje nezkrotného predátora ukrytého hluboko v nitru každého Kainity a stojí v přímém protikladu k jeho Lidskosti (případně Cestě osvícení). Právě Bestie je zdrojem neutuchající žízně po krvi, bezmezného hněvu i prvotního strachu. V okamžicích krajního stresu, hladu nebo smrtelného nebezpečí může Bestie zcela ovládnout upírovu mysl. Rozum ustoupí instinktům a Kainita jedná pouze jako lovec bojující o vlastní přežití. Tento stav je znám jako Šílenství (Frenzy) nebo Rötschreck, pokud jej vyvolá ochromující hrůza, nejčastěji z ohně či slunečního světla. Jestliže upír postupně zavrhne svou Lidskost nebo se natolik odchýlí od své Cesty osvícení, že ztratí poslední zbytky vlastní identity, získá Bestie nad jeho duší úplnou nadvládu. Nastává Wassail, poslední a nevratné šílenství, při němž se upír navždy promění v Zdivočelého (Wighta), bezduchou stvůru ovládanou výhradně loveckými instinkty. Každá noc je pro Kainity zápasem s Bestií. Nejde o otázku, zda v nich dřímá, ale zda ji dokážou udržet na řetězu ještě jednu noc.

Pouto krve představuje jedno z nejmocnějších a zároveň nejobávanějších pout, jaké mohou mezi upíry vzniknout. Opakované požití vitae stejného upíra vytváří nadpřirozené spojení založené na oddanosti, závislosti a stále sílící citové vazbě. Nejde o obyčejnou loajalitu ani o prostou fascinaci. Krev sama přetváří emoce i vůli a činí z dárce vitae nejdůležitější osobu v životě svého příjemce. Pouto vzniká postupně. První doušek probouzí silný zájem a citovou náklonnost, druhý prohlubuje důvěru a potřebu vyhledávat společnost dárce. Po třetím napití je pouto dokončeno. Vůle spoutaného je natolik ovlivněna, že vzdorovat svému stvořiteli či pánovi vyžaduje mimořádné odhodlání a jen málokdo toho bývá dlouhodobě schopen. Na rozdíl od disciplíny Dominance nepůsobí pouto krve prostřednictvím příkazů. Mění samotné city. Spoutaný upír či smrtelník věří, že jedná z vlastní vůle, přestože jeho rozhodnutí stále více ovlivňuje nadpřirozená oddanost. Pouto lze posilovat dalším přijímáním vitae a jen velmi obtížně se přerušuje. Oslabuje pouze časem nebo smrtí toho, jehož krev jej vytvořila. Ani tehdy však nemusí jeho následky zcela zmizet. Někteří pocítí úlevu, jiní prázdnotu a ztrátu smyslu, jako by přišli o část vlastní identity. V Camarille je tento vztah často označován jako Přísaha věrnosti (Fealty) a po staletí sloužil jako prostředek upevňování loajality mezi stvořiteli a jejich potomky i mezi mocnými staršími a jejich služebníky.

Blood doll je člověk, který dobrovolně dovoluje upírům, aby pili jeho krev. Často se rekrutují ze subkultur. Příkladem mohou být například vyznavači goth stylu. Výjimkou nejsou pochopitelně ani příznivci bdsm, nebo zmatení teenageři, kteří si rádi "hrají na upíry". Příběhy jsou různé, tito jedinci mají však společné tendence vyhledávat společnost Kainitů a nabízet svou krev. Nevědomky tak kráčí po velmi tenké hranici mezi životem a smrtí. V případě závislosti na opojném pocitu, které upíří kousnutí způsobuje je to však jenom malá daň, kterou jsou ochotni zaplatit. Kainité toho pochopitelně hojně využívají. Někteří mají své stálé a oblíbené blood dolls o které se odmítají dělit, ale výjimkou není ani Blood doll, která slouží vícero upírům. Některé Blood dolls ve svém masochismu zachází tak daleko, že sdílí krev mezi sebou navzájem. Jedná se o zvrácenou a nebezpečnou napodobeninu upířího Dark Kiss. Ti praví gurmáni neváhají nabídnout svou krev upírům z klanu Hecata, jejiž kousnutí je bolestivé a nezpůsobuje příjemné pocity. Ale proti gustu... Blood dolls vytváří skupinky, tzv. Herd (Stádo). Jeho přesná podoba se liší upír od upíra. Mají však společný koníček a závislost. Překvapivě. Někteří upíři kolem sebe vytvářejí kulty a stavějí se do role boha, kterého je třeba uctívat nebo si usmiřovat obětinami v podobě krve. V moderní době jsou takové kulty vzácnější než kdysi. Můžeme být rádi. Jiní upíři využívají svých kontaktů v lékařské komunitě, aby získali snadný přístup ke zdrojům krve. Mít vlastní stádo může být pro upíra obrovskou výhodou. Poskytuje mu snadný přístup k potravě a uvolňuje jeho noci pro důležitější záležitosti. Zároveň se však může stát i jeho slabinou. Stáda je třeba chránit před konkurenčními upíry a jejich členové jsou obvykle užiteční jen jako nádoby (Vessels) na krev. Čas od času se může některý smrtelník ze stáda prokázat jako hodný toho, aby se stal ghúlem, nebo dokonce podstoupil Proměnu (Embrace). Většina Kindred je však považuje jednoduše za zdroje potravy a nic víc. Nabízí se otázka, zda Ghúl může sloužit jako zdroj krve pro Kainitu. Ano, je to možné, ale vzhledem k tomu, že Ghúlové mají na starosti mnohem důležitější úkoly a pití jejich krve je oslabuje, Kainité se k tomu příliš často neuchylují.

Camarilla je největší a nejvlivnější upírskou sektou moderní noci. Představuje pevně organizovanou společnost, která staví na tradicích, disciplíně a přísné hierarchii. Její členové věří, že jedině řád, opatrnost a důsledné dodržování Maškarády mohou zajistit přežití Rodných ve světě ovládaném lidmi. Základem její moci je Šest Tradic, soubor prastarých zákonů, které určují fungování upírské společnosti v jednotlivých doménách. Nad jejich dodržováním bdí Prince a jeho dvůr, zatímco samotná Camarilla využívá politiku, vliv, bohatství i staleté intriky k udržení pořádku. Přestože jsou v Camarille zastoupeny všechny hlavní klany, skutečnou oporu takzvané Slonovinové věže tvoří několik pilířových klanů, které po staletí určují její směřování. V minulosti mohla do jejích řad vstoupit většina Rodných ochotných respektovat její zákony. Moderní noci jsou však mnohem uzavřenější. V mnoha doménách dnes Anarchové, Caitiffové ani Thin-blooded nemají v Camarille místo a jejich samotná existence bývá považována za nežádoucí. Camarilla neusiluje pouze o ochranu Maškarády. Jejím cílem je také zachovat stávající uspořádání upírské společnosti. Její struktura dodnes připomíná feudální Evropu temného středověku, kde moc náležela starším a autorita byla téměř nedotknutelná. Právě proto stojí Camarilla v trvalém konfliktu s Anarchy i Sabbatem, kteří se snaží tento starý řád svrhnout a vytvořit vlastní budoucnost. Camarilla nepřežila staletí díky síle svých tesáků, ale díky trpělivosti, disciplíně a přesvědčení, že nejmocnější predátor je ten, o jehož existenci kořist vůbec netuší.