Textová rpg hra ve alternativním světě Vampire the Masquerade

Budova stojící na rohu 5th Avenue a Pike Street, tedy prakticky v srdci Downtownu. Poprvé se její dveře otevřely 8. ledna 1916. Při otevření bylo Coliseum prezentováno jako jeden z prvních skutečných „movie palaces“, tedy paláců postavených speciálně pro film. Dobové ambice byly naprosto přiměřeně skromné: největší a nejkrásnější filmový palác na světě. Později ho Journal of the Royal Institute of Architects označil za „first of the world's movie palaces“.

Jedná se o architektonické dílo Marcuse Priteca, skotského architekta, který se specializoval na velká divadla. A kombinace prvků, kterými se inspiroval byla vskutku šílená. Priteca smíchal několik historických stylů: Second Renaissance Revival, italskou renesanční ornamentiku, byzantské barvy, egyptsky inspirované mozaiky, měď a zlacení, masivní dekorativní prvky, velký balkon a mezzanin. Fasáda byla obložena bílou glazovanou terakotou. Nároží původně korunovala výrazná polokupole a celá budova měla působit spíš jako monumentální palác než jako místo, kam si jdete koupit popcorn.

Zajímavosti:

Zvláštností budovy bylo mimo jiné i to, že nedisponovala klasickým schodištěm. Původní návštěvníci se do mezzaninu a balkonů dostávali pomocí ramp. 

Budova měla tři úrovně hlediště a výtah. Původně se počítalo s přibližně 1 870 místy, pozdější údaje uvádějí kapacitu kolem 2 400.

Po stranách jeviště byly fontány a v horním foyer visely klece s kanárky. Ano, skutečně. Obrovský filmový palác, orchestr, fontány a kanárci zpívající nad hlavami návštěvníků. Jistě najdeme Seattleské upíry, kteří si to pamatují a kanárky slyšeli na vlastní uši.

Osud budovy:

Budova byla v roce 1975 zapsána do National Register of Historic Places a v roce 1978 se stala Seattle Landmark. Jenže ochrana se týkala především exteriéru. Interiér měl mnohem horší osud. V průběhu desetiletí došlo k několika úpravám. Například původní vstupní kupole byla změněna a později odstraněna, interiér byl ve 40. letech přestavován a část původní dekorace zmizela.

A potom přišel rok 1994. Z bývalého filmového paláce se stal obchod Banana Republic. Nicméně při rekonstrukci pro obchod se podařilo zachovat a obnovit především historickou terakotovou fasádu. A spousta původních interiérových prvků zůstala ukrytá nad podhledy a za pozdějšími úpravami.

V roce 2026 je rekonstrukce Colisea žhavé téma. Hovoří se o mnoha možnostech a využitích tohoto architektonického skvostu. Koncept počítá s flexibilním sálem určeným pro hudbu, tanec a gala akce. Další variantou je víceúčelové divadlo s hlubším jevištěm, orchestřištěm a možností baletu či větších hudebních produkcí. Jenže taková rekonstrukce by mohla stát klidně 60 milionů dolarů, pravděpodobně více. A tehdy se do situace vloží investoři, kteří osud budovy ovlivní po svém. Někdo má velký zájem na tom, aby byly zpřístupněny i ty části budovy, které se údajně nedochovaly. Případně aby byly obnoveny, stejně tak jako originální vzhled budovy. 

Veřejnost tak nemá tušení o tajných chodbách, podzemních prostorách a uzavřený balkónový trakt se soukromými salónky nad hlavním sálem je předmětem diskuzí a šílených teorií nejen o Iluminátech. Nicméně veřejnosti přístupné zůstává monumentální foyer, balkony, dlouhé rampy sloužící místo schodiště, velký taneční sál, salonky, bar a šatny. Po rekonstrukci se vrací původní dekorativní prvky, zlacené ornamenty, měděné detaily a původní zařízení. Pokud narazíte na zamčené dveře, jde o místa nepřístupná veřejnosti kvůli „historické ochraně“, technickým problémům nebo se jedná o provozní prostory. Kainité však vědí své.

Pokud se tedy budete skvěle bavit při víření tanečním sálem a mít neodbytný pocit, že vás někdo sleduje, možná nejste tak docela vedle. A možná si dnešní noc nebudete úplně pamatovat.