top of page

Charakteristika:
Mnozí, jimž se povedlo zkřížit cestu s Adrianem, ho popisují jako poměrně šarmantního muže. Velmi dobře naslouchá, mluví klidným hlasem, působí sebevědomě a nebojí se skládat komplimenty. Díky jeho atraktivní tváři a povaze se mu snadno dostane tzv. benefit of the doubt. Ti, co měli tu čest ho poznat alespoň okrajově, by na první pohled neřekli, co všechno se pod tou přívětivou fasádou skrývá. Je však pravda, že pozorní jedinci zaznamenají i přes ten okouzlující úsměv s ďolíčky jeho oči, které působí, jako by ani nepatřily jemu. Ptáte se proč? Nehledě na to, jestli se zrovna něčemu směje, naslouchá nebo flirtuje, jeho oči zůstávají prázdné bez jakýchkoliv emocí. Říká se oko - do duše okno. Tady v tomto případě neuvidíte ani záblesk jeho myšlenek, natožpak duše. Těm, kteří do jeho očí hledí moc dlouho, se velmi často stává, že v sobě začnou pociťovat diskomfort, někdy dokonce i úzkost - Adrian totiž jen tak neuhýbá pohledem, příliš nemrká a nehledě na jeho výraz, jeho oči zůstávají chladné.
Pravda je taková, že emoce jako takové příliš neprožívá, tedy ne takovým způsobem, jakým jsou ostatní zvyklí. Emoce, jako je radost, smutek, stud a tak dále vnímá, jakoby mu někdo šeptal do ucha - pokud se na danou emoci nesoustředí, skoro si jí ani nevšimne. Co kompletně postrádá, tak to je empatie. Dokáže v druhých sice vyvolat pocit, že se o ně skutečně zajímá, ve skutečnosti ale za tím stojí manipulace ve vlastní prospěch. Často takto manipuluje se svými oběťmi nebo jinými upíry. Co se lidí týče, záměrně si vyhledává naivní, slabší jedince, které okouzlí svým šarmem a než vůbec mají šanci si uvědomit, že je s nimi manipulováno, končí ležet na zemi s vpichy po tesácích v krku a jehle v ruce. Adrian lidmi pohrdá, sem tam dokonce končili mrtví po jeho krmení a jejich smrt se snažil namaskovat tak, aby to vypadalo, že se daný člověk předávkoval. Je tu ale i druhý důvod - závislost, kterou si s sebou nese z lidského života. Adrian aplikuje morfin svým obětem, aby přes ně nasál tu euforii, kterou mu droga jako taková sama o sobě neposkytne. V tom momentě je pro něj mimo jiné i těžké přestat sát. To ho samozřejmě dostalo do problémů s Camarillou, kteří v něm uviděli potenciální hrozbu narušení Maškarády, takže své sadistické krmení byl nucen omezit tak, aby jeho oběť přežila, ačkoli s velkým sebezapřením a snahou naučit se ovládat.
Své vlastní tělo vnímá jako nástroj pro manipulaci i přesto, že se svou podobou příliš neztotožňuje. Jak již bylo zmíněno, lidmi pohrdá - znechucuje ho ten fakt, že ho jeho podoba s ostatními lidmi spojuje. Sám na sobě proto experimentuje a hledá tu formu, ve které se cítí sám sebou - deformuje a láme své kosti, svou tvář přeměňuje do bestiálních podob. Dokonce přišel i na způsob, jak ze svých zad vyrazit pár křídel, která svým vzhledem připomínají netopýří.
Společnost vyhledává především mezi ostatními Kindred, hlavně těmi, kteří mají svou roli v rámci Camarilly. Snaží si tak udržet dobré jméno. Nebo alespoň to, co z něj zbylo.
Historie:
Dnes tohoto muže každý zná pod jménem Adrian Bellamy. Jeho rodné jméno je však Jonathan Clarke. Narodil se do běžné britské rodiny milujícím rodičům, kteří si postavili dům ve vesničce Shere kousek od Londýna. Na jeho dětství nebylo nic výjimečného, neprovázela je žádná finanční nouze, rodiče se měli rádi, na první pohled zkrátka ideální rodina. Už od dětství však jeho rodiče bojovali s tím, že Jonathan často lhal, aby se vyhnul problémům a nebral za své činy odpovědnost. Popravdě ani pořádně nechápal, proč ho dostávalo do problémů, když vzal hračku dítěti od sousedů, házel kamínky po projíždějících autech, a další podobné vylomeniny. Jeho rodiče se na něj v těchto případech zlobili, ale on se nerozplakal ani v sobě nepociťoval vinu, pouze se snažil porozumět tomu, proč jeho rodiče takto reagují. Velkou část svého dětství strávil pozorováním chování druhých. Snažil se tak přijít na to, proč někteří lidé reagují intenzivními projevy emocí, nebo rozklíčovat, proč je něco dobře a něco špatně a proč by se měl cítit provinile, jakmile udělá něco, co by neměl. I přesto ale neměl problém vytvářet si kamarády, se kterými nakonec trávil hodně času. Zjistil totiž, že když se bude chovat mile k ostatním, budou se tak chovat i oni k němu a on tak z toho může profitovat. Mimo to si ale veškerý ten čas ve společnosti užíval.
Dospívání probíhalo v podobném duchu, sem tam nějaká výtržnost a úzký okruh přátel, kde byl Jonathan středobodem. Začal se zajímat o posilování, bojové sporty a studiu nevěnoval příliš pozornost. I tak ale odmaturoval a přestěhoval se do Londýna, kde si našel práci jako barman a vytvořil si nové přátele, poté co utnul vztahy s lidmi ze své rodné vesnice a to i včetně rodiny. Ne že by to byl nějaký špatný záměr, ale jednoduše už neviděl smysl udržovat vztahy s lidmi, kteří mu neměli co nabídnout. V tomto období také často popíjel a příležitostně se dostal i k rekreačním drogám, které jeho šeptavým emocím pomáhaly křičet. Milostné vztahy si nikdy dlouho neudržel. Jeho silnou stránkou sice bylo, že dokázal ženu snadno okouzlit, ale pokud se k nějaké upoutal, nikdy k ní necítil stejně silnou citovou vazbu, jakou k němu cítila ona. Vztah byl založen na manipulaci a kontrole a po čase ho zkrátka jedna žena přestala bavit. Ať už šlo o partnerku nebo kamaráda, vždy vyhledával společnost inteligentních jedinců a nechával se obohacovat jejich vědomostmi a způsobem myšlení.
Takhle se životem protloukal dál, než přišlo období Helios. Lidé kolem něj panikařili, báli se o své přežití, zatímco on dělal to, co mu vždy šlo nejlépe - s fascinací pozoroval, avšak tentokrát jak se lidstvo hroutí pod katastrofou, kterou si samo přivodilo, a jak opouští své zásady ve chvíli, kdy jde o přežití.
Jelikož barman už nebyla práce v takové společnosti potřebná, vrátil se zpět do Shere a navázal znovu kontakt se svou rodinou, která mu poskytla domov. Bylo to právě v Shere, kde se v ulicích objevovala skupina lidí hlásající, že si lidstvo zaslouží nést následky svého selhání a dané utrpení je očistou. Nejprve tomu Jonathan nevěnoval pozornost, dokud nepotkal muže jménem Sebastian, ve kterém viděl nejen vysoký intelekt, který vždy obdivoval, ale i nový smysl pro svou existenci. Sebastiana zaujaly Jonathanovy oči, které byly stejně prázdné jako ty jeho a svými slovy byl schopen formulovat myšlenky, které Jonathan nikdy nedokázal pojmenovat. Najednou měl pocit, že nemusí nic předstírat, našel totiž někoho, kdo rozumí právě těm stránkám jeho osobnosti, se kterými celý život zápasil. Sebastian mu nabídl prostředí a společnost, ve které už nikdy nebude muset nic předstírat. A Jonathan neváhal.
Sebastian ho přivedl do skupiny jedinců vystupující pod názvem “Ordo Purificationis”, neboli Řád očisty. Kdokoliv mimo skupinu jim ale říkal kult. Zastávali názor, že lidstvo selhalo a zaslouží si veškeré utrpení, které si způsobilo. Jonathan se s tím ztotožňoval - bylo to přece lidstvo, kvůli kterému přišel o svůj pokojný a nezávislý život v Londýně. Sebastian ho přijal mezi své a každý nedělní večer se s nimi účastnil očistných rituálů, které zahrnovaly sebemrskačství coby formou očisty. Přece i oni patří k lidstvu a i oni si zaslouží trpět.
S postupem času Sebastian usoudil, že členové jsou očištěni a tudíž je načase začít napravovat i ostatní. V tomto momentě se Jonathan kompletně odvrátil od své rodiny poté, co očistu odmítli. Díky své osobnosti se však postupně stával váženějším členem skupiny. Dokázal přesvědčovat lidi, aby se k nim připojili, byl výbornou spojkou mezi Sebastianem a ostatními a tím pádem získával různá privilegia jako například přístup k lékům. A tady se poprvé setkal s morfiem. Chyběl mu ten pocit opojení, který patřil k jeho životu v Londýně - všechen ten alkohol a drogy a jaký měly vliv na jeho mysl, a proto morfium začal užívat. Není překvapením, že se na něm stal závislým. Skupina postupně přecházela k razantnějším opatřením očisty, například že začali unášet lidi, kteří jejich očistu odmítli a při očistných rituálech je obětovali za jejich odmítání nést odpovědnost za své činy, čímž postupně šířili paniku v Shere. Jonathan to bral jako rozumný krok vzhledem k jeho rostoucímu pohrdání lidstvem pod vlivem Sebastiana, aneb manipulátor zmanipuloval manipulátora.
Takto fungovali až do 21. února 2050, kdy zakročil muž, který skupinu už nějakou dobu sledoval. Bylo to během rituálu. Jonathan nic takového v životě neviděl - ten muž měl nadlidskou sílu, se kterou popravil veškeré členy Ordo Purificationis i včetně Sebastiana. Jonathana si nechal na konec, nebo alespoň to si Jonathan myslel, dokud k němu muž nepromluvil. Jonathanovi sdělil, že tenhle kult příliš dlouho ohrožoval tamní obyvatele a jeho vesnici. V Jonathanovi však uviděl něco, co by nerad zprovodil z tohoto světa - potenciál. Dal mu jednoduchou nabídku - buď se k němu přidá jako jeho childe anebo zemře. Jonathan vůbec neměl tušení, o čem ten muž mluvil, ale byl si jistý jedním, a to že ten muž má moc. Jeho nabídku přijal.
Jonathan byl ohromen silou, kterou po embrace získal, ale i žízní po krvi. Zůstával v blízkosti svého Sire už od první noci, který mu odkryl veškerá tajemství světa za stínovou oponou a sdělil mu důvod, proč si ho vybral. Sire v něm rozpoznal neobvyklou osobnost a současně praktický potenciál. Jonathan nebyl jen fanatik, který se nechal strhnout kultem. Byl to člověk, který dokázal pochopit, jak fungují ostatní a využít toho ve svůj prospěch. A přestože se jeho svět zhroutil, zachoval si schopnost uvažovat a přizpůsobit se. Co však bylo pro Jonathana největším přínosem jeho přeměny, bylo modifikování jeho vlastního těla a odpoutání se tak od lidské rasy, čemuž ho jeho Sire učil.
Po nějaké době ovšem už pro Jonathana nebylo výhodné zůstávat dále v Shere. Jeho rodina se od něj odvrátila, přátelé mu nezbyli a rozšířily se spekulace, že byl součástí kultu, který měl před časem spáchat hromadnou sebevraždu - přesně tak, jak to jeho Sire sestrojil. Jonathan se tedy rozhodl vrátit do Londýna a svého Sire, který trval na tom, že zůstane v Shere, opustil.
Návrat do Londýna byl pro Jonathana těžší, než si myslel. Společnost fungovala jinak, než jak si pamatoval a nehledě na to, jakou drogu zkusil, žádná mu již nepřivedla euforii, kterou zažíval jako člověk. Do toho v něm zůstalo, že lidmi pohrdal. Celý rok se snažil žít v ústraní, během kterého experimentoval s vlastním tělem a doufal, že se mu tak bude žít lépe. Byl na omylu. Samota ho užírala čím dál víc, takže bylo nevyhnutelné, že se musí opět vrátit do společnosti. Tentokrát se však rozhodl změnit své jméno a odpoutat se tak od své minulosti. Od této chvíle vystupoval pouze jako Adrian Bellamy. Své místo si našel mezi kindred, kteří ho mezi sebe přijali a měl pocit, že je opět mezi svými. Nadbíhal místním harpies a Sheriffovi a vytvořil si poměrně dobrou reputaci v Camarille.
Tu si ale neudržel dlouho. Své oběti nejčastěji hledal v barech. Tentokrát se však zaměřoval na více naivní, šlo by říct až jednoduché jedince, aby pro něj bylo krmení co nejjednodušší. Rychle zjistil, že opojení z alkoholu je schopen přijímat skrz krev svých obětí, a tak se rozhodl to samé vyzkoušet i s morfiem. Jeho hrdost mu nedovolila pít z obyčejných feťáků, a tak v tomto případě vyhledával především ženy, které svedl, přivedl k sobě domů a drogu jim aplikoval, než se z nich napil. Spojení opojení z krve a morfia pro něj bylo příliš na to, aby mohl přestat, a tak jeho oběti často končily mrtvé. Adrian jejich těla vynášel do ulic a nechal je tam ležet, aby to vypadalo tak, že se předávkovali. Absence krve ale bylo něco, co v jeho plánu nechávalo trhliny a vzbudilo pozornost Camarilly. Netrvalo dlouho a byl nařčen z ohrožování Maškarády svým jednáním. Jediná polehčující okolnost pro něj byla ta, že ji napřímo nenarušil, a tak namísto rozsudku smrti byl na příkaz Prince vykázán z Londýna.
Nějakou dobu cestoval po světě, než se v roce 2120 usadil v Seattlu. Během cestování se pokoušel získat sebekontrolu, jelikož opojení z morfia bylo něco, čeho se odmítal vzdát.
V současné době je Camarilla vůči němu skeptická a nepříliš důvěřivá. Jak se zdá, jeho reputace ho pronásleduje i napříč kontinenty. I tak ale Adrian vyhledává společnost kindred, snažíc se získat jejich důvěru a vybudovat si to, o co v Londýně svou nedbalostí přišel.
Aktualizováno:

14. 11. 26

Status:
Adrian
Bellamy
Tzimisce
XII.
Generace
Lidé jsou předvídatelní. Jen neradi slyší, jak moc.
Aspekty:
Úsměv bez duše
Vlk v rouše beránčím
Ještě jeden doušek
Problém pod kontrolou
Ale jinak normální chlapík
Datum narození:
16. června 2020
Datum Proměny:
21. února 2050
Výška:
183
Místo původu:
Velká Británie
Bydliště:
Seattle
Typ:
upír
Klan:
Tzimisce
Generace:
XII.
Sire:
Frederick Hargreaves
Childe:
-
Titul / povolání
bez titulu
Rodinný stav:
svobodný
Dovednosti:
Manipulace
Pozorování
Psychologie
Sebekontrola
Antitalenty:
Empatie
Upřímnost
Spontánnost
Týmová spolupráce
Zranitelnost:
Závislost na opojení
Potřeba kontroly
Odpor k vlastní podobě
Křehká reputace v rámci Camarilly


Známé vazby a kontakty:
bottom of page


