Textová rpg hra ve alternativním světě Vampire the Masquerade

Andrei vyrůstal v době, která se mu později bude zdát téměř absurdně vzdálená. Době, kdy člověk mohl během několika sekund mluvit s někým na druhém konci světa, kdy se informace daly najít jediným dotykem obrazovky a kdy se většina lidí nikdy nezamýšlela nad tím, jak křehké všechny tyto věci ve skutečnosti jsou. Pocházel z obyčejné rodiny ze střední vrstvy. Jeho otec pracoval jako elektrotechnik a matka byla zdravotní sestra. Od rodičů si odnesl dvě věci, které v něm zůstaly i po proměně. Od otce potřebu rozumět tomu, jak věci fungují, a od matky přesvědčení, že člověk má pomáhat druhým, i když za to nic nedostane. Andrei byl jako dítě spíš tichý. Nebyl samotář, ale nikdy neměl potřebu být středem pozornosti. Dokázal celé hodiny pozorovat lidi a vytvářet si o nich vlastní závěry. Už tehdy měl problém důvěřovat slovům. Pokud mu někdo něco slíbil, zajímalo ho především, jestli svůj slib skutečně dodrží. S přibývajícím věkem se u něj začala projevovat silná potřeba kontroly. Nešlo o touhu ovládat ostatní. Potřeboval mít pod kontrolou sebe, svoje rozhodnutí a svůj život. Nesnášel nejistotu a ještě víc nesnášel pocit, že o něčem důležitém rozhoduje někdo jiný. Ve dvaadvaceti letech odešel z Rumunska studovat do zahraničí. Měl před sebou poměrně obyčejnou budoucnost. Chtěl pracovat, cestovat a jednou se vrátit domů. Věřil, že války, které znal z učebnic dějepisu, patří minulosti. Pak přišel rok 2038. Když vypukla třetí světová válka, Andrei byl daleko od domova. Nejdříve se zdálo, že jde o další konflikt, který se odehrává někde daleko a jehož následky se běžného člověka příliš nedotknou. Potom začaly mizet sítě. Andrei se pokoušel kontaktovat rodiče, ale spojení bylo stále méně spolehlivé. Některé zprávy přicházely s několikadenním zpožděním, jiné vůbec. Nakonec se rozhodl vrátit do Bukurešti. Cesta domů se ukázala být mnohem nebezpečnější, než čekal. Vlaky přestávaly jezdit, silnice byly kontrolovány ozbrojenými skupinami a informace se šířily hlavně ústně. To, co kdysi znamenalo několik hodin cesty, se změnilo v několikadenní putování přes zemi, která se pomalu rozpadala. Andrei byl na cestě, když ho v noci zastihla skupina lidí, kteří hledali zásoby a peníze. Pokusil se jim vyhnout, ale konflikt skončil násilím. Těžce zraněný zůstal ležet u silnice nedaleko Bukurešti. Měl zemřít. Jenže někdo ho našel. Andrei si dodnes nepamatuje jeho tvář. Nepamatuje si jeho jméno. Neví, odkud přišel. Ví pouze, že těsně předtím, než ztratil vědomí, ucítil krev. A potom přišla bolest. Obrovská, spalující bolest, která mu prostoupila celé tělo. Když se znovu probudil, byl sám. Nikdo u něj nebyl. Nevěděl, co se stalo. Nevěděl, kde je. A především nevěděl, kdo ho proměnil. První noc jako upír byla pro něj chaotická. Jeho smysly byly nepřirozeně ostré. Slyšel srdce lidí na velkou vzdálenost, cítil jejich krev a nedokázal pochopit, proč jeho vlastní tělo odmítá fungovat jako dřív. Pak přišel hlad a s ním první vražda. Andrei zabil člověka, jehož jméno nikdy nezjistil. Když se po několika minutách probral ze zvířecího instinktu, pochopil, co udělal. A právě tehdy se v něm něco zlomilo. Nechtěl se stát monstrem, ale zároveň si uvědomil, že už není člověkem. Od té noci se začal učit ovládat svůj hlad. Protože pokud nedokáže ovládat sám sebe, nemá pod kontrolou vůbec nic. První roky byly obdobím neustálého hledání odpovědí. Pokoušel se zjistit, co se s ním stalo a kdo za jeho proměnou stojí. Nikdy nic nezjistil. Postupem času začal mít podezření, že jeho proměna možná nebyla náhoda. Možná ho někdo zachránil. Možná ho někdo sledoval. A možná byl pouze na správném místě ve správný čas. Andrei nikdy nenašel odpověď a po téměř devadesáti letech už si není jistý, jestli ji skutečně chce znát.