Textová rpg hra v alternativním světě Vampire the Masquerade

Ještě než se Baek Si-on stal tím, čím je dnes, byl obyčejným člověkem z Jižní Koreje. Narodil se a vyrůstal v Soulu, ve městě, které nikdy skutečně nespalo. Od útlého věku byl známý svou nevyčerpatelnou energií, rošťáckým úsměvem a zvláštní schopností proměnit i tu nejtrapnější situaci v zábavu. Vždycky byl tím, kdo rozesmíval ostatní, kdo dokázal rozptýlit napětí a kdo se nebál udělat ze sebe hlupáka, jen aby na tvářích lidí kolem sebe vykouzlil úsměv.

Jen málokdo si však uvědomoval, že jeho veselost nebyla tak docela přirozená. V prostředí, kde se o nepříjemných pocitech raději mlčelo, se Si-on naučil skrývat vlastní trápení za humorem. Smích mu poskytoval bezpečí a pozornost ostatních mu dávala pocit, že někam patří. Postupně se stal natolik dobrým v předstírání štěstí, že i on sám začal ztrácet přehled o tom, kde končí jeho skutečné emoce a kde začíná představení.

V dospělosti se pohyboval mezi nočními podniky, malými kluby a uměleckými kruhy Soulu. Živil se vším, co mu umožňovalo zůstat mezi lidmi, ať už šlo o drobná vystoupení, improvizaci nebo pomoc v podnicích, které ožívaly až po setmění. Nikdy nebyl člověkem, který by dokonale zapadal do společnosti, přesto si dokázal získat téměř každého. Byl okouzlující, nepředvídatelný a občas tak absurdní, že nikdo nevěděl, zda si dělá legraci, nebo své vlastní myšlenky myslí naprosto vážně.
Už tehdy měl zvláštní způsob, jakým vnímal svět. Všímal si detailů, které ostatním unikaly, spojoval zdánlivě nesouvisející události a někdy přicházel s postřehy, které byly až nepříjemně přesné. Jindy se naopak dokázal celé hodiny zabývat naprostou maličkostí, přesvědčený, že se za ní skrývá něco mnohem většího. Lidé to považovali za součást jeho potrhlého charakteru. Si-on sám si na svou podivnost zvykl natolik, že ji přestal vnímat jako něco neobvyklého.

Jeho život se změnil jedné noci, kdy do podniku, v němž pravidelně vystupoval, zavítala žena jménem Candance Black. Byla přesným opakem všeho, na co byl Si-on zvyklý. Působila klidně, sebejistě a odtažitě, jako by se jí svět kolem vůbec netýkal. Zatímco ostatní hosté se nechávali unášet jeho vystoupením, Candance ho pozorovala s neobvyklou pozorností. Nezajímaly ji jeho vtipy ani způsob, jakým dokázal ovládnout místnost. Všímala si okamžiků mezi jednotlivými úsměvy, krátkých změn v jeho výrazu a prázdnoty, která se občas objevovala v jeho očích, když se nikdo nedíval.

Jejich první setkání nebylo nijak výjimečné, alespoň ne z jeho pohledu. Si-on ji považoval za další záhadnou návštěvnici, kterou by mohl pobavit nebo přimět k tomu, aby konečně odložila svou vážnou masku. Candance se však začala vracet. Postupně mezi nimi vzniklo zvláštní pouto, založené na její trpělivé zvědavosti a jeho neutuchající potřebě proniknout pod povrch jejího chování. Si-on si o ní vytvářel nespočet teorií. Považoval ji za uprchlou aristokratku, tajnou agentku, ženu s temnou minulostí nebo snad někoho, kdo už dávno neměl být mezi živými. Některé své domněnky pronášel v žertu, jiné však zastával s takovou vážností, že se jeho vlastní fantazie začínala nebezpečně prolínat s realitou. Žena mu nikdy neposkytla dostatek odpovědí, aby mohl některou ze svých teorií potvrdit, a právě to ho k ní přitahovalo ještě víc.

Netušil, že žena, kterou se snažil rozluštit, není člověk.
Candance, neboli Candy, byla upírka a v Si-onovi spatřila něco, co ji přimělo věnovat mu pozornost. Nebyla to pouze jeho schopnost bavit druhé. Zajímala ji jeho zvláštní mysl, jeho citlivost ukrytá pod vrstvou humoru i způsob, jakým dokázal vnímat svět z úhlů, které ostatním zůstávaly skryté. Viděla v něm potenciál, ale také slabost, kterou bylo možné snadno zneužít.
K okolnostem, které nakonec vedly k jeho přeměně, došlo během jedné nešťastné noci. Si-on se připletl k události, které nerozuměl a která ho vtáhla do světa mnohem nebezpečnějšího, než si kdy dokázal představit. To, co zprvu považoval za další podivnou historku ze svého života, se změnilo v boj o přežití. Ocitl se ve špatnou chvíli na špatném místě a brzy bylo zřejmé, že se z celé situace nedostane bez následků.

Našla ho ve chvíli, kdy se jeho lidský život chýlil ke konci. Měla možnost nechat ho zemřít, ale místo toho se rozhodla nabídnout mu jinou cestu. Si-on tehdy nedokázal plně pochopit, co mu nabízí, ani jakou cenu bude muset zaplatit. Věděl pouze to, že umírá, že se bojí a že žena, které začal důvěřovat, je jedinou osobou, která ho může zachránit.

Souhlasil.

Upírka mu dala svou krev a následně ho připravila o poslední zbytky lidského života. Jeho srdce přestalo bít, dech se vytratil a svět, který znal, se ponořil do tmy. Když se znovu probudil, nebyl už člověkem.

První chvíle jeho nové existence byly směsicí hrůzy, zmatení a nekontrolovatelného smíchu. Vnímal svět mnohem intenzivněji než dříve. Zvuky byly ostřejší, pachy pronikavější a lidský tep v něm probouzel hlad, který neměl nic společného s tím, co kdy poznal. Jeho vlastní tělo se stalo cizím a uvědomění, že už není živý, v něm vyvolalo tak absurdní směsici pocitů, že nedokázal dělat nic jiného než se smát.
Smál se, přestože cítil strach. Smál se, přestože mu docházelo, že už nikdy nebude moci žít jako dřív. A smál se i ve chvíli, kdy mu po tvářích stékaly slzy, protože nedokázal najít jiný způsob, jak se vyrovnat s tím, co se mu stalo.
Candance se stala jeho stvořitelkou a průvodkyní novým světem. Učila ho ovládat hlad, skrývat svou pravou podstatu před lidmi a orientovat se mezi těmi, kteří se skrývali za zdánlivě obyčejnými tvářemi. Vysvětlovala mu pravidla upíří společnosti a postupně ho připravovala na existenci, v níž nebyla lidská morálka ani obyčejné lidské vztahy vždy tím nejdůležitějším.

Si-on k ní přilnul mnohem víc, než si dokázal přiznat. V Candance viděl nejen svou zachránkyni, ale také první osobu, která ho dokázala prohlédnout, aniž by se spokojila s jeho veselou maskou. Zároveň se jí však nikdy nepodařilo zcela porozumět. Byla k němu pozorná, ale odtažitá; někdy působila téměř ochranitelsky, jindy mu připomínala, že mezi nimi existuje propast, kterou nedokáže překonat pouhým úsměvem.
Po přeměně se jeho zvláštnosti ještě prohloubily. Jeho myšlenky začaly nabývat nových, nečekaných podob a hranice mezi intuicí, fantazií a bludy se stala méně zřetelnou. Náhody vnímal jako znamení, obyčejné události jako součást skrytého plánu a někdy měl pocit, že svět kolem něj komunikuje způsobem, kterému rozumí pouze on. Dokázal být nečekaně vnímavý a pronikavý, ale stejně snadno se nechal pohltit vlastními teoriemi. Smích se pro něj stal téměř neoddělitelnou součástí existence, někdy projevem radosti, jindy pouhou obranou před strachem, který už nedokázal pojmenovat.

Navzdory všemu si uchoval svou hravost. Rád provokoval, vymýšlel ostatním přezdívky a zkoušel, kam až může zajít, než někomu dojde trpělivost. Často působil jako člověk, který se nikdy nedokáže brát vážně, ale pod jeho chováním se skrývala mnohem hlubší nejistota. Potřeboval vědět, že je pro ostatní důležitý, a když se k někomu připoutal, testoval jeho náklonnost způsobem, který mohl být stejně okouzlující jako vyčerpávající.
Candance si postupně uvědomila, že Si-onova přítomnost začíná přitahovat nežádoucí pozornost. Jeho přeměna mohla mít následky, kterým se chtěla vyhnout, a minulost, před níž se snažila chránit sebe i jeho, se začala nebezpečně přibližovat. Rozhodla se proto opustit Jižní Koreu a zamířit do Spojených států. Seattle vybrala jako místo, kde by Si-on mohl začít nový život, aniž by na sebe okamžitě strhával pozornost mocnějších upírů.

Cesta přes oceán pro něj znamenala první skutečné odloučení od lidského světa, ale zároveň i začátek jeho závislosti na Candance. Během přesunu se učil žít s novou podstatou, skrývat se před denním světlem a přijímat, že jeho hlad nebude nikdy zcela umlčen. Každý den mu připomínal, že se stal něčím jiným, a každá noc ho vzdalovala od člověka, kterým kdysi býval. Přesto se snažil zachovat si alespoň zdání lehkosti. I v okamžicích, kdy ho přemáhala úzkost, dokázal proměnit vlastní strach v další absurdní představení.
Po příjezdu do Seattlu však zjistil, že nový začátek nebude tak jednoduchý, jak si představoval.

Candance mu pomohla zajistit první kontakty a prostředky k přežití, ale brzy ho nechala samotného. Neodcházela s velkým dramatem ani vysvětlením, které by mu poskytlo skutečnou útěchu. Zanechala mu pouze několik vodítek a příslib, že jejich cesty se možná znovu protnou. Pro Si-ona, který se na ni během své nové existence upnul jako na jediný pevný bod, to byla rána, kterou nedokázal zpracovat.