VAMPIRE THE MASQUERADE:
Charakteristika:
Xaviera nejčastěji můžete najít buď v jeho kabaretu nebo v jedné z galerií. Vysoký blonďák s delšími vlasy a andělskou tvářičkou, který vypadá, že zrovna prošel pubertou. Nikdo nečeká, že je to upír, co prožil desítky válek a ještě více papežů. Svoje druhé jméno začal používat při příjezdu do Ameriky, jelikož na svoje první jméno slyšel tolik variací, že si radši vybral to druhé. Vždy se obléká poměrně avantgardně a je poznat, že se pohybuje v umělecké sféře. Nedej, Bože, aby následoval trend; obléká se zásadně tak, aby ohromil a ochromil. Miluje starožitnosti, protože mu způsobují záplavy vzpomínek, a tak se občas zasekne nad historickým kouskem a dlouze vzpomíná, i kdyby do něj mělo co nevidět začít pálit slunce. Nakupuje a prodává starožitnosti a získal si poměrně dobré sběratelské jméno ohledně moderního umění. Jen mu nesmí někdo nabídnout dílo z umění zobrazující Velkou francouzskou revoluci; tři jeho bodyguardi ho museli držet, aby nezapálil uprostřed galerie vzácnou kresbu ze 18. století, kterou mu jeden galerista nadšeně ukázal. To byl jeho asi největší výbuch agrese. Xavier rozhodně nebyl nikdy válečníkem. Bojové sporty se mu vyhnuly obloukem a je spíš pravděpodobné, že si sám ublíží, než že by někomu způsobil újmu. A když už má bojovat, tak posláním nějakého milého zkušeného svalovce, který to vyřeší za něj. Koneckonců, je jich spousta a potřebují nějak vybít energii. Xavier působí, že ho do role Primogena snad zvolili náhodou anebo proto, že to nikdo nechtěl dělat. Je přátelský, pohostinný a užívá si svého neživota. Jeho večírky jsou vyhlášené a jeho upíři žijí volným uměleckým životem. Ostatně rád podporuje umění a mladé umělce. Působí bezstarostně a jen jako pěkná tvářička dosazená do vysoké pozice. Pravda je taková, že svůj klan udržuje naživu velmi důmyslně a jejich nevázaný život potřebuje efektivně platit. Je zdatný řečník, manipulátor a diplomat. Roky v církvi ho naučily manipulovat a argumentovat. Vždy bojoval slovy, svým šarmem a přinejhorším penězi (ideálně cizími, ale zatím si nikdo nestěžoval). Ostatně proč by mu někdo chtěl ublížit, vždyť je tak milý a neškodný! Xavier si udržuje svoji fazónu sladkého blonďáčka, který si před svou obětí bude natáčet vlasy na prst a smát se jejím vtipům, jen aby daný budoucí zásek v jeho tabulce úspěchů udělal, co si upír zrovna přeje. Jen ať si myslí, že je slabý a neschopný, o to snazší je dostat se jim pod kůži anebo vrazit kůl do zad. Je finančně velmi šikovný a drží skrze své peníze na uzdě většinu svých upírů. Pokud se chtějí flákat a tvořit, musí se chovat tak, jak Xavier píská. Xavier brzy po ztrátě svého stvořitele pochopil, že zaopatření najde spíše u lidí než u dalšího upíra. Upír nad ním mohl snadno získat kontrolu, ale člověk? To byla snadná kořist. A tak se nebojí lidské společnosti. Přítele si drž blízko a nepřítele ještě blíž a Xavier moc přátel nemá. Večírky vysoké lidské společnosti jsou jeho lovištěm. Dokáže velmi šikovně rozeznat, kdo se mu, k čemu bude hodit a po čem kdo touží, svoje milence si hýčká a oni si za to hýčkají jeho. Drahé dárečky, laskavosti, ochrana, rozkoš mužského těla, které se snaží přivést ho do extáze. Vždy se nechával milovat, aniž by si dovolil zamilovat se sám. Po svém stvořiteli v jeho mrtvém srdci zůstala díra, kterou nedokázal zacelit. Bolest z jeho ztráty byla až moc lidská, aby si ji upír dovolil znovu zažít. A tak své milence obletoval, nechával je milovat ho a věřit, že jsou milováni, ale nikdy se jim neoddal. Pokud začal něco cítit, zmizel. Zůstalo jen zlomené srdce a obvykle závěť nesoucí jedno z mnoha Xavierových jmen. Občas se objevil u jejich smrtelné postele, držel jejich ruku, pořád stejně krásný a andělský jako napovídalo jeho příjmení, občas zůstal jen jako jméno v jejich stařeckých vzpomínkách. Málokdy se zaplétá s upíry. Moc dobře ví, že upíři z ostatních klanů jsou fyzicky silnější a mohou mu ublížit. Svoje sexuální pletky si tak vybírá velmi pečlivě a pouze když nemá jinak na výběr. On sám nikdy nikoho neproměnil, nechce se stavět do role stvořitele. Občas se vrátí ke zpěvu a zpívá ve svém podniku. Pořád má andělský hlas, i když teď už nese známky jeho upířích let. Je to labutí píseň, nádherná, ale když se jeden zaposlouchá, bolest ze ztráty a volání ztracené lásky se mu prodere hluboko pod kůži, stejně jako její vlastník.
Historie:
Aktualizováno:
11. 9. 26
Status:
François-Xavier
L'Ange
Toreador
X.
Generace
Známé vazby a kontakty:
Sire: François-Borgia de Guise
Bolest nad ztrátou druhého člověka je snesitelnější, když člověk ví, že sám už nebude dlouho žít.
Aspekty:
Moudré je milovat anděly a vycházet s čerty
Svět je velké jeviště: Přijdeš, odehraješ a odejdeš.
Nenávidím revoluci!
Bien Vu!
