VAMPIRE THE MASQUERADE:
Charakteristika:
Jasper nikdy nebyl člověk, který by potřeboval být středem pozornosti. Vlastně mu vyhovuje pravý opak. Je tichý, uzavřený a většinu času působí dojmem, že je myšlenkami někde úplně jinde. Nemá potřebu vyplňovat každé ticho rozhovorem a společnost ostatních k životu příliš nepotřebuje. Dokáže strávit celé hodiny sám a být s tím naprosto spokojený. Samota pro něj není trest, ale naprostý klid.
Od lidí si drží odstup. Částečně je to jeho přirozeností, částečně za to může jeho vzhled. Jizvy na tváři si až příliš často získají pozornost dřív než on sám. Všimne si pohledů, rychlého uhýbání očí, šuškání o teoriích, co se mu asi přihodilo. Jasper se za svou tvář vyloženě nestydí, ale nesnáší pozornost, kterou přitahuje. Postupem času zjistil, že je jednodušší lidem se prostě vyhýbat.
Na první pohled může působit chladně až nepřístupně. Mluví většinou jen tehdy, když má skutečně co říct a odpověď o třech slovech je pro něj často naprosto dostačující. Není ale vyloženě nepříjemný. Jen nevidí důvod předstírat zájem, který necítí. Má suchý, nenápadný humor, který se objeví většinou ve chvíli, kdy ho od něj nikdo nečeká. Ob čas navíc není úplně jasné, jestli právě vtipkoval, nebo to myslel vážně.
S navazováním vztahů má problém. A nejhorší na tom je, že Jasper vlastně ani neví, jestli ho chce řešit. Nějaká část jeho osobnosti by blízkost druhého člověka ocenila, jenže mnohem silnější část je zvyklá nikoho nepotřebovat. Pustit někoho k sobě znamená odpovídat na otázky, něco ze sebe odhalit a dovolit druhému, aby se stal součástí jeho života. A přesně tomu se instinktivně brání.
Pokud si k někomu přece jen vytvoří vztah, dává to najevo spíš činy než slovy. Nebude nikomu opakovat, jak moc mu na něm záleží. Spíš se bez řečí objeví ve chvíli, kdy je potřeba, pomůže a zase zmizí. Získat si jeho důvěru trvá dlouho, ale jakmile ji člověk má, Jasper dokáže být překvapivě věrný.
Zvláštní výjimkou z jeho odtažitosti jsou zvířata. K nim má podstatně blíž než k lidem. Především má slabost pro ta, o která ostatní příliš nestojí. Stará, nemocná, zraněná nebo nějak postižená. Třínohý pes, slepá kočka nebo pták s poškozeným křídlem mají u Jaspera prakticky vyhráno. Nikdy by o sobě netvrdil, že je nějaký velký milovník zvířat, ale zároveň je přesně tím člověkem, který prohlásí, že si nalezenou kočku nechává: „Jen přes noc“, a o půl roku později mu spí v posteli. Možná právě proto, že sám dobře zná pohledy lidí na něco, co nevypadá úplně tak, jak by mělo, má pro zvířata neobvyklou trpělivost. Nelituje je. Spíš ho dokáže vytočit, když někdo automaticky považuje postižené zvíře za méně hodnotné. Ovšem nemá problém zvíře i z milosti usmrtit, když ví, že není jiné východisko ohledně zranění.
Ve volném čase má rád činnosti, při kterých může být sám a zaměstnat ruce. Baví ho práce se dřevem a opravování starých věcí. Dokáže několik večerů strávit nad něčím, co by jiný člověk dávno vyhodil, jen proto, že chce zjistit, jestli to ještě dokáže zprovoznit. Má rád i dlouhé procházky, nejlépe pozdě večer nebo někde mimo ruch města. Nevadí mu déšť ani zima. Naopak mu vyhovuje počasí, které většinu ostatních lidí zažene domů.
Hudbu poslouchá téměř pořád, když něco dělá, ale spíš potichu jako kulisu. Má rád starší nahrávky a věci, které někde objeví, než aby sledoval, co zrovna poslouchají ostatní. A překvapivě rád čte. Ne žádné složité odborné knihy, spíš staré příběhy, kriminálky, horory a cokoliv, u čeho může na pár hodin vypnout.
Emoce má tendenci držet hluboko pod povrchem. Čím víc ho něco zasáhne, tím méně toho na něm bývá vidět. Vztek u něj málokdy znamená křik. Spíš ztichne ještě víc. Stejně tak nerad ukazuje strach, bolest nebo nejistotu. Ne proto, že by z nic z toho necítil. Jen má pocit, že jsou to věci, které patří pouze jemu. Jasper má rád svůj klid, své soukromí a život, ve kterém po něm nikdo nechce víc, než je ochotný dát. Lidi k životu příliš nepotřebuje. Alespoň o tom sám sebe už dlouho přesvědčuje.
Historie:
Neměl nijak zvlášť nešťastné dětství. Narodil se do obyčejné rodiny a vyrůstal jako jedináček. Rodiče nebyli bohatí, ale doma nikdy nechybělo to důležité. Otec byl člověk, který dokázal opravit téměř všechno, co mu přišlo pod ruce, zatímco matka měla mnohem větší trpělivost s lidmi než oba její chlapi dohromady. Jasper byl odmalička spíš po otci. Tichý, samotářský a nejspokojenější ve chvíli, kdy ho všichni nechali dělat si svoje. Právě od něj se naučil pracovat rukama. Jako dítě mu podával nářadí, později už vedle něj opravoval věci sám. Nikdy ho příliš nelákalo sedět někde za stolem. Mnohem větší smysl mu dávalo něco rozebrat, zjistit, proč to nefunguje a zase to složit dohromady. Časem se k tomu přidala práce se dřevem a Jasper zjistil, že právě u ní dokáže nejlépe vypnout hlavu.
Zvířata byla trochu jiný příběh. Jeho první vlastní zvíře totiž nebylo roztomilé štěně ani kotě, které by si vybral. Jednoho dne našel u cesty mladého psa po srážce. Jednu zadní nohu měl natolik poraněnou, že o ni nakonec přišel. Rodiče souhlasili, že u nich zůstane alespoň dočasně. Ovšem to „dočasně“ trvalo dalších jedenáct let. Možná právě tam začala Jasperova slabost pro zvířata, která mají nějaký handicap. Nikdy v nich neviděl něco rozbitého. Pes se třemi nohami byl pořád pes. Jen se musel naučit některé věci dělat trochu jinak. Od té doby má Jasper zvláštní talent nacházet právě ty případy, které nikdo jiný nechce. S lidmi to měl vždycky složitější. Přátele měl, ale nikdy jich nebylo mnoho. Nepotřeboval velkou partu a vztahy aktivně nevyhledával. Dokud měl pár lidí, kterým věřil, bohatě mu to stačilo. Dokonce měl několik vztahů, žádný ale nevydržel příliš dlouho. Jasper neuměl mluvit o tom, co cítí a potřeba druhého člověka vědět, co se mu honí hlavou, mu připadala téměř jako výslech.
Pak přišla nehoda. Bylo mu něco přes dvacet a pracoval v menší dílně, ke které patřila stará dřevěná kůlna využívaná jako sklad a provizorní pracovní prostor. Toho dne tam opravoval starší benzínový generátor. Nic neobvyklého. Práce, kterou dělal už několikrát. Nedaleko si ale hrála skupinka kluků, která se někde dostala k petardám. Nejdřív je odpalovali na ulici, potom je začalo bavit házet je přes plot. Jasper několik ran slyšel, ale nevěnoval jim pozornost. Dokud jedna petarda neproletěla pootevřeným okénkem kůlny. První ani nestačila nic udělat. Problém byla ta druhá. Dopadla mnohem blíž k místu, kde Jasper pracoval a jiskry chytily rozlité palivo a jeho výpary. Oheň se rozšířil prakticky okamžitě. Jasper instinktivně otočil hlavu a zvedl ruku před obličej, ale řád zasáhl jednu stranu jeho tváře dřív, než se stačil dostat ven. Část hořícího dřeva navíc spadla přímo vedle něj. Nakonec se ven dostal sám.
Následující týdny strávil po nemocnicích, a ještě mnohem déle trvalo, než se jeho život alespoň trochu vrátil do normálu. Jizvy zůstaly. Nejvýraznější na tváři, menší pak na krku a části těla, které běžně nejsou vidět. Samotná nehoda ale Jaspera změnila méně než to, co přišlo po ní. Najednou si ho lidé prohlíželi. Někteří ze zvědavosti, jiní se soucitem a další se snažili předstírat, že se nedívají vůbec. Cizí lidé se ho dokázali bez ostychu zeptat, co se mu stalo. Puberťáci na něj pokřikovali hanlivá slova. Známí mu zase neustále připomínali, jaké měl „štěstí, že přežil“. Jasper postupně přestal mít chuť někam chodit. Zjistil, že doma je jednodušší být Jasperem než tím klukem s popálenou tváří.
Uzavřel se ještě víc do sebe. Některá přátelství nechal jednoduše vyšumět, jiná přežila jen díky tomu, že druhá strana odmítla pochopit jeho velmi nenápadné pokusy všechny ze svého života vypudit. Čím déle byl sám, tím víc mu samota začala vyhovoat. Nakonec se vrátil i k práci. Ne na to stejné místo, ale jinam. Našel si místo v jednom zapadlém antikvariátu, kde moc zákazníku nezavítá. Je to tím, že nedokáže dodnes vystát pach benzínu a vadí mu prudké rány. Vyvolává to v něm nepříjemnou reakci. Sice se snaží nedovolit jedné nehodě, aby mu vzala i něco, co měl celý život rád. V antikvariátu začal opravovat věci, pracovat se dřevem a občas přijal nějakou tu zakázku skrz opravu.
Dnes vede poměrně nenápadný život. Má svůj prostor, svou práci a své zajeté zvyky. Pokud může něco vyřešit bez cizí pomoci, udělá to. Pokud nemusí jít mezi lidi, nejde. A pokud mu někdo položí příliš osobní otázku, obvykle dostane pohled, po kterém pochopí, že druhou už pokládat nemá. Se svou tváří se časem naučil žít. Nezakrývá ji a ani se nesnaží předstírat, že jizvy neexistují. Přesto zůstávají jedním z důvodů, proč si lidi nepouští příliš blízko. Možná je proto trochu ironické, že zatímco člověka dokáže Jasper držet od těla celé měsíce, kulhající kočka se mu může nastěhovat domů během jednoho odpoledne.
Aktualizováno:
19. 9. 26
Status:
Jasper
Crowe
-
-
Generace
Známé vazby a kontakty:
“Peace is easier than people.”
Aspekty:
"Společenská baterie vybitá", "Důvěra vyprodána", "Adoptuje mrzáčky", "Poslední. Fakt poslední.", "Míření orientační"
