VAMPIRE THE MASQUERADE:
Charakteristika:
Nikolay na první pohled nepůsobí jako člověk, se kterým by se někdo chtěl dát dobrovolně do řeči. Je málomluvný, uzavřený a vůči většině lidí přirozeně nedůvěřivý. Nemá potřebu se někomu svěřovat ani vysvětlovat, co se mu honí hlavou. Když může mlčet, mlčí. Když nemusí odpovídat, neodpoví. Lidé si jeho ticho často vykládají jako aroganci nebo nezájem, přestože ve skutečnosti jen nerad pouští druhé příliš blízko. Trochu ironie, když pracuje jako striptér, že? Ovšem, pokud někomu aspoň trošku důvěřuje, tak si s ním klidně popovídá. Jediný důvod jeho nemluvy je, že nerad mluví kvůli svému přízvuku. Důvěru si u něj člověk nezíská hezkými slovy. Nikolay věří především činům a zkušenostem. Vyrůstal v prostředí, kde se člověk nemohl spoléhat na to, že mu někdo něco dá zadarmo, a podle toho také přistupuje k ostatním. Když mu někdo něco slíbí, počká si, jestli to skutečně dodrží. Pokud ne, podruhé už stejnou chybu neudělá. Je chladný, ale ne bezcitný. Jen své emoce neumí a především nechce ukazovat. Hněv většinou neřeší křikem. Spíš ztichne, stáhne se a nechá druhého přemýšlet, jestli náhodou nepřekročil hranici. A pokud to druhému nedojde ani tak, je ochotný mu to vysvětlit ručně stručně. Má poměrně vysoký práh bolesti a k vlastnímu tělu se nikdy nechoval jako k něčemu, co musí za každou cenu chránit. Právě proto má sklony k masochismu - bolest pro něj není vždy něco negativního, ale spíš jistá forma potěšení a uvolnění. Někdy je jednodušší cítit fyzickou bolest než se zabývat tím, co se odehrává v jeho hlavě. Tetování pro něj není jen ozdoba. Každé má svůj význam, i když ho Nikolay většinou nikomu nevysvětluje. Část si udělal sám, část vznikla během let strávených mezi lidmi z nočního života. Jeho tělo se tak postupně stalo jakousi kronikou života, o které se nikdy nemluví nahlas. Přestože působí tvrdě, má v sobě zvláštní citlivost. Projevuje se především při focení a malování. Dokáže hodiny pozorovat člověka, světlo nebo nějaké místo a zachytit něco, čeho si ostatní ani nevšimnou. Maluje, protože chce zachytit svoje myšlenky nebo to, co neumí říct nahlas. V práci je spolehlivý. Za barem toho moc nenamluví, ale přesně ví, kdy někomu dolít sklenici, kdy zákazníka ignorovat a kdy je lepší zavolat ochranku. Jako striptér si vytvořil další obranný mechanismus - naučil se oddělit vlastní tělo od vlastní osobnosti. Lidé se mohou dívat, mohou si něco představovat, ale to ještě neznamená, že ho skutečně znají. Nikolay má rád řízení, noční jízdy a chvíle, kdy nemusí nikomu odpovídat. Auto je jedno z mála míst, kde má pocit, že má svůj život skutečně ve vlastních rukou. Proto si chce vydělat co nejvíc peněz, aby si mohl koupit své vysněné auto Porsche 911 GT3 RS.
Historie:
Nikolay Alexandrovič Antonovich se narodil v Norilsku. Vyrůstal v chudé rodině, která nikdy neměla dost peněz a ve které se na sny příliš nehrálo. Jeho otec pracoval, kdykoliv se naskytla možnost, a přesto peníze často sotva stačily na nájem, jídlo a základní potřeby. O matce jeho otec nikdy nemluvil. V jeho životě jednoduše nebyla. Odešla, když byl ještě malý, a Nikolay se postupně naučil, že některé otázky nemají odpověď. Protože i když se dřív svého otce ptal, vždy zůstal bez odpovědi... Nikolayův otec byl tvrdý člověk. Neuměl Nikolaye obejmout, pochválit ani mu říct, že je na něj pyšný. Uměl mu však vysvětlit, jak opravit rozbitou věc, jak se postarat sám o sebe nebo jak se ubránit, když ho někdo napadne. Což se v jejich chudé čtvrti dělo dost často... Právě od svého otce se Nikolay naučil první pravidlo života: nikdo tě nezachrání, pokud se nezachráníš sám. Jedna noc však toto pravidlo dostala úplně jiný význam. Když bylo Nikolayovi sedmnáct, jeho otec se dostal do situace, kdy neměl dost peněz na nájem. Hrozilo jim, že skončí na ulici. Nikolay si dodnes přesně pamatuje ten večer, kdy mu otec řekl, že existuje člověk, který jim může pomoci. Neřekl mu všechno. Možná se styděl, možná sám nevěděl, jak to synovi vysvětlit. Nikolay pochopil až později, co se vlastně stalo. Člověk, kterému byli zavázáni, využil jejich zoufalé situace a Nikolaye sexuálně zneužil. Nikolay tehdy neměl pocit, že má na výběr. Nešlo jen o něj. Věděl, že pokud odmítne, jeho otec nebude mít kde bydlet. A právě tahle skutečnost v něm zůstala mnohem hlouběji než samotný čin. Nikdy o tom svému otci neřekl, co přesně se stalo. Ani dnes neví, jestli jeho otec skutečně tušil, jakou cenu za jejich střechu nad hlavou Nikolay zaplatil. Možná to věděl. Možná ne. Nikolay se na to už nikdy nezeptal. Od té doby měl ještě větší problém někomu věřit. Nesnášel pocit, že nad ním někdo má kontrolu nebo že mu něco dává jen proto, aby za to později něco požadoval. Peníze pro něj přestaly být jen prostředkem k přežití. Staly se symbolem svobody. Čím více jich měl, tím méně byl odkázaný na někoho dalšího. Ve škole nebyl problémovým dítětem. Spíš tím, kterého si učitelé příliš nevšímali. Nebyl hloupý, jen neměl důvod se snažit. Raději kreslil do sešitů, fotografoval všechno kolem sebe a později začal experimentovat s tetováním. Nejprve na umělé kůži, potom na sobě. První tetování si udělal ještě jako teenager. Bylo mizerné, ale bylo jeho. A právě tehdy zjistil, že mu práce rukama dává něco, co mu běžný život nedával - kontrolu nad sebou samým.
V osmnácti odešel z Norilska. Neměl velký plán. Jednoduše věděl, že pokud zůstane, skončí stejně jako jeho otec. Zlomený muž, který si nechává od ostatních líbit vše, co mu dělají. A on tak skončit nechtěl a odmítal. Chtěl být schopný postarat se sám o sebe a už nikdy se nedostat do situace, kdy by jeho přežití záviselo na něčí milosti. Během dalších let vystřídal několik měst i zaměstnání a naučil se přežít mezi lidmi, kterým nebylo radno věřit. Za barem začal pracovat náhodou. Potřebovali někoho na noční směny, Nikolay potřeboval peníze a bylo mu jedno, co bude dělat. Brzy zjistil, že mu práce vyhovuje. Noční podniky byly plné lidí, kteří něco skrývali, stejně jako Nikolay skrýval část své minulosti. Postupně se dostal také ke striptýzu. Zpočátku kvůli penězům. Později v tom našel zvláštní druh svobody. Když se na něj někdo díval, mohl mu ukázat přesně to, co chtěl. Tentokrát byl on tím, kdo rozhodoval, kolik ze sebe ostatním ukáže. Tělo bylo jeho nástroj, ne jeho slabost, jako tomu bylo tehdy. Peníze, které vydělal navíc, začal dávat do vlastního bydlení, vybavení na focení a tetování. Nikdy nezbohatl. Ani o to nestál. Stačilo mu mít vlastní střechu nad hlavou, něco v lednici a dost peněz na to, aby nemusel nikoho prosit. Do Seattlu se dostal ve svých pětadvaceti letech. Neměl zde rodinu, přátele ani žádný velký plán. Jen práci, několik kufrů, auto, fotoaparát, tetovací vybavení a tělo pokryté vzpomínkami, které většina lidí neuměla číst. Seattle pro něj měl být jednoduše další město. Další místo, kde začne od nuly.
Aktualizováno:
20. 9. 26
Status:
Nikolay Alexandrovič
Antonovich
-
-
Generace
Známé vazby a kontakty:
Otec: Ananyev Slava Antonovich
Matka: /
Nobody is coming to save you. Get up.
Aspekty:
Nedůvěřivý, chladný, masochista, málomluvný, potetovaná krysa
