Textová rpg hra ve alternativním světě Vampire the Masquerade

Co si pamatoval, vždy byl vojákem. Jako dítě plnil rozkazy a pracoval bez odmlouvání, následoval otce do lesů při lovu a potom pomáhal stahovat zvěřinu z kůže, ačkoliv býval citlivý a tenhle druh práce nenáviděl. Když později začal dospívat, tak teprv až tehy pochopil, že se nezavděčí. Nezavděčí se otci, který celý život tvrdě dřel jako myslivec ve Finských lesích, nezavděčí se učitelům, kteří měli své oblíbence mezi dětmi z města a nezavděčí se ani spolužákům, kteří drželi partu. Odtržený od společnosti, učil se přežívat na vlastní pěst. Když přišla druhá světová válka, nastoupil roku 1939 do speciální jednotky odstřelovačů, i díky předchozím zkušenostem a vypracované reputaci mohl jít do aktivní služby. Pod 12. divizí IV. sboru Kollaa trpěl spolu se všemi v jednotce, kruté mrazy přežíval díky opiátovým tabletám proti bolesti a vyčerpání. Dny a týdny, kdy mu mysl přecházela do deliria, tam a zpět, v bílých horách s puškou na zády a oblečený v bílé, aby nebyl ve sněhu vidět. S jediným cílem. V perfektní koncentraci střílet nepřátelé na stovky metrů daleko. Období v drogových opojeních se střídala s absťáky a hladem. Návrat do civilizace nebyl jednoduchý, a hlavně velice krátký. Po primární aktivní službě byl odvolán kvůli psychickým a fyzickým problémům ze zranění, která utržil a která do momentu, než se stal upírem, soužila jeho každodenní život. Na rekonvalescenci byl v Helsinkách, kde se v nemocnici dostával z nejhorších stavů. Nebyl na odpočinku dlouho. Rok po odvolání byl zpět povolán, tentokrát se vracel do míst svého děství, která byla okupována. Zbylé tři roky, až do roku 1944, prožil na zákopové frontě. Tam někde na planinách se z něj začal stávat někdo cizí. Někdo, kdo narozdíl od jeho minulého já, přežil. Když přišla sovětská ofenzíva a příměří, tak jediné v co doufal, byl návrat domů. Okolní svět, jakoby se zastavil a nic jiného neexistovalo. Místo toho byl na dalších sedm měsíců přesunut do bitvy proti bývalým německým spojencům. Demobilizace přišla až s koncem války, jenže tenkrát už nebyl schopný se vrátit zpět a být tím, kým kdysi. Jako dítě chtěl být herec, potom učitel, mezitím vším ho otec učil lovit a to ho dostalo do armády, kde zažil věci, kvůli kterým si některé noci chtěl prohnat kulku hlavou. Nakonec mu chyběl adrenalin z přežití a vrátil se zpět k lovu. Nejdřív zvěř a potom lidi. Dělal to, co znal - nechal se najímat a se svým nejlepší svědomím posoudil, jestli si daná osoba zaslouží popravu. Peníze v tom byly, to jo… a když ne tam, tak stále měl svůj obchod s kožešinami. Právě v Helsinkách se seznámil s Rustemem Alimovem, oficiálně až v roce 1951. Že ho upír, jeho budoucí Sire, sledoval už od války, se dozvěděl teprve posléze. Teprv v momenty, kdy mu oznámil, že jej přemění. Nebyl to dotaz, nebyla to ani nutně nabídka. Bylo to prosté oznámení, se kterým se musel vyrovnat, stejně jako s přeměnou. Dalších pár let strávil po boku Sire, následoval ho kudy šel a podstupoval trénink nejen disciplín, ale také přísné krocení Bestie. Cesty po Evropě ho nakonec zavedli až do Marseille, kde se seznámil s Alessiou D’Ambrosio. Se Siou. Jeho prokletím, jeho láskou. Milenkou a snoubenkou, pokušitelkou. Bouřlivé výšky střídaly pády, turbulentní vztah plný talířů místo frisbee, díry ve stěnách po hádkách a potom po ještě agresivnějším, usmiřovacím sexu. To vše mezi jejím drážděním Toreadorskou krví, pokoušením jeho hranic a sebeovládání. Vydržel to deset let, a pak jejich romantické hýření utnul a odešel. Sedmdesátky byly divoké. Počínaje rozchodem, který ho semlel, a pak jen podporou drog na kulturní, i mimokulturní, scéně tohoto období. Pouze to podporovalo jeho sebedestruktivní sklony, kterými obzvlášť krátce po rozchodu trpěl a začal si tenkrát poprvé vytipovávat lidské oběti z řad narkomanů. Zas a znova se dostal do kolečka užívání, které prokládal kariérou nájemného vraha. Ať už z řad lidí nebo upírů, nechával se najmou kýmkoliv, kdo byl ochotný zaplatit a zároveň byl neustále v pohybu. Začal dělat zas to, co uměl. Lovit hledané cíle a pak je sejmout. A to je něco, co se ho drží dodnes. Do Ameriky zamířil poprvé konec devadesátek a své kroky směřoval rovnou do Las Vegas. Protože kde jinde strávit konec století a milénia, než v kasínech a po barech. Chvíli se jen flákal, dělal drobné práce, sem tam něco v továrnách po nocích, sem tam v baru, ale nakonec se vždy vrátil zpět k tomu, co mu šlo a jde nejlépe. Odstraňovat nevhodné na zakázku. Nebyl v Americe ani dva roky, než se setkal opět se Siou. Těžce vydobytý, křehký klid byl opět smeten ze stolu. Zas se mu dostala pod kůži přes všechny zjizvené city z minulosti, a zas to ukončil. Nenechal ji mu stepovat po spáncích dlouho, ačkoliv netoužil po ničem jiném. Pud sebezáchovy mu nedovolil s ní pokračovat, a nechat se znova svést. Dalších pár dekád prožil v útlumu. Lov, práce, zábava. Drogy, sex, smrt. To v nekonečné smyčce, kde se zuby nehty vyhybal čemukoliv, co mu mohlo jakkoliv pomíchat s kartami života a vnést do zajeté rutinu něco nového. A pak přišla třetí světová válka, a to ho vrátilo nohama zpět na zem. V chaosu, strachu a bolesti našel směr podobně jako šílený pirát najde vítr do plachet právě uprostřed orkánu na moři. Ke všemu tomu, co se dělo, přispěl vlastními činy. Přestěhoval se zpět do Ameriky, kde poprvé zamířil do Seattlu, kde se dostal do teritoria Kassandry Mercer. Ze Seattlu rovnou do Washingtonu. Tam začal, právě poprvé během Kybernetické války, dělat práci Metly - Scourge. Další a další roky plynuly, jeho život narušovaný jen příležitostnými nesrovnalostmi. V chaosu ve světě našel stabilitu a jistotu, v temných dobách se naučil spoléhat se právě na vrtkavost upírů i lidí, kteří se mu svou existencí postarali o zábavu. Vždy bylo co dělat. Koho dělat, koho zabíjet. Ale nakonec se i on začal nudit a musel se posunout dál. Během Heliosu začal zas cestovat mimo Státy. Nějaký čas strávil v Mexiku, nějaký zas v Kanadě a valnou část dvacátého prvního a druhého století strávil v severní Americe, příležitostně zamířil do jižní Ameriky. I tam našel uplatnění se svými schopnostmi a ochotou riskovat. Jeho kroky vedly přes Kolumbii do Venezuely a pak do Brazílie. Využil příležitosti a na pár let prostě zmizel v zemích krásných žen a silných drog. V období izolace přišla změna i pro něj. Vrátil se zpět do USA a zamířil rovnou do Seattlu, kde byl pozván ke dvoru Prince Mercer. Psal se rok 2068, byla mu nabídnuta pozice Scourge a on přijal. Do dnešního dne žije stále Seattlu, má podkrovní byt na Mercer Island v oblasti Roanoke, stranou od teritorií klanů, kde si zachovává svou profesionální nestrannost.