Textová rpg hra ve alternativním světě Vampire the Masquerade

Cyrus se narodil v Tabrízu roku 1543, ještě za vlády Tahmáspa I., do rodiny obchodníků s textilem a luxusním zbožím včetně vína, jejíž otec se postupně vypracoval do sekretářské služby v rámci tádžické, perské byrokratické elity. Jeho život byl turbulentní, na jedné straně přepych a vzdělání, nikdy mu nehrozil hlad nebo strádání a na té druhé práce od útlého věku právě pro otce v rámci obchodu. V jeho dvanácti letech se přestěhovali s celou rodinou do Kazvínu, který se mu nakonec stal osudným - Thamáspovo “druhé pokání” zakazovali víno, hudbu, malířství i hazard a rodinný obchod byl tímto zdecimován. V Kazvínu se vzdělává dál - učí se kaligrafii, poezii, iluminaci a účetnictví a je klíčovým bodem v otcově obchodu. Neoficiálně provozoval a rozšiřoval rodinnou síť v šedé zóně zakázaného zboží a požitků, po kterých obyvatelé Persie tolik toužili. Velmi rychle se Cyrus naučil, že zbožnost a pokání jsou z velké části hlavně divadlo. Dokud se choval a tvářil, jak se po něm požadovalo, pravidelně se modlil a dělal vše, co mu bylo řečeno, tak jen málokdy skončil v hledáčku čistky, která prostupovala celou zemí.

Dospěl, a stal se mladým, zkušeným mužem obchodu i tajných zkratek v Kazívském podsvětí. Stárnoucího otce nahradil a  na nějaký čas obstarává klientelu. Právě v téhle době se nevědomky poprvé seznámil s mužem, který by se v jeho dosavadní existenci dal označit jako osudový. Patron, pro kterého Cyrus zprostředkovával peníze a informace, upadl v nemilost a byl zatčen. Cyrusm jako známý prostředník skončil za mřížemi spolu s ním s vyhlídkou na mrzačení nebo smrt. Štěstí v neštěstí, které se nakonec ukázalo být spíše Faustovskou dohodou, byl právě cizinec, se kterým během let obchodoval, aniž by tušil, že byl sledován. Dřív anonymní klient jeho sítě, mu dal nabídku spásy… a Cyrus přijal. Nebyla to volba z touhy po nesmrtelnosti nebo okázalosti, byla to jedna z prvních velkých racionálních voleb které udělal, aby přežil. A zároveň spolu s tím zradil svou rodinu, která na to doplatila hůř, než on sám. Jedním rozhodnutím tenkrát přišel o vše.

Sire, kterému říkal Ostád Farrokh, ho následujících bezmála stopadesát let využíval čistě jako nástroj v obchodních a informačních sítích pro Ministry. Mentorství nebo jakákoliv forma náklonnosti absolutně nefungovala, Cyrus byl formován věcným slovem a chladnou vypočítavostí. Až na začátku osmnáctého století se kontakt přetrhl, když Isfagán padl pod afgánským obležením a spolu se safíovskou dynastií zanikla také většina sítí a kontaktů, na které byl Cyrus zvyklý a které pro něj po celou dobu byly jistotou.

Skrz další války, které svíraly jeho zemi, nebylo možné se vrátit zpět. Ne za podmínek, které panovaly. Místo návratu se vydal dál, poprvé za hranice Blízkého východu, do Itálie. Dalších třicet let strávil neustálými přesuny mezi Florencií, Milánem, Benátkami nebo Římem. Stavěl se zpět na nohy a hledal nový směr. Něco, co by bylo jen a čistě pro něj, bez nařízení shora nebo vedení. Šel spolu s proudem, chytil se existujících směrů a preferencí - společně s vlnou anglické smetánky se dal do sběratelství, investoval velkou část svých financí i trpělivosti do koupi děl a to ať už antických nebo současných s odhadem dobré ceny na později. Čas pro něj byl v tuhle chvíli už relativní a v rámci dalších dekád, které prožil v Itálii, byl zas a znova pozorovatelem dalšího rozkladu. Končící éra jednoho vládnoucího rodu byla vystřídána jinou a ovlivnilo mu to nejen obchody, ale také ho to formovalo do podoby, kterou prezentuje dnes - nestálý a bez vázání se na současnost.

Na konci osmnáctého století, roku 1790 přesně, se Cyrus poprvé vypravil do Spojených států. V  tomhle případě ne jako obchodník, ale jako zvědavý turista. Pár let strávil cestováním po Státech se zastávkami v New Orleans, New Yorku nebo na východním pobřeží v mladém, nově vznikajícím městě - San Franciscu. Po návratu do Starého světa se vydal na východ a dalších sto let strávil konstantním putováním a obchody po Malé Asii, které jej nakonec dovedli až do Indie. Bez přestávky nebo odpočinku, se strachem ze zapomění a hluboce zakořeně potřebě být potřebný, navázal kontakty kde se dalo. Některé úspěšné, některé končící hádkami a neshodami. Některé mu zanechali možnost útočiště i v dnešní době, kdy se svět dává dohromady po rozpadu. Pragmatický oportunista v pravém slova smyslu.

Spolu s příchodem první a pak i druhé světové války zamířil zpět do milované USA, kde se skryl, když se lidé masově vraždili, v New Yorku. Tenkrát se poprvé seznámil s místní komunitou Ministry - jakožto samotář a cestoval na svůj původ moc nehleděl a tahle část identity byla pohřbená dost hluboko. Existence v klanu a se závislostí na jiných se stalo po pár staletích něčím cizím. Právě během válek si znova čichl k životu s jinými upíry. Ačkoliv se nikdy nebyl schopný oklepat ze svých začátků a života, o který přišel, tak i tohle bral jako další část života, co je prostě nutná. Netoužil po tom být vyhnanec až do vlastní smrti a i tohle - navazování vztahů, jakkoliv se mu protivili (a stále protiví), bral jako nutnost. Nutné zlo, pokud chcete.

Oportunismus je něco, co z něj nikdo nikdy nedostal a nedostane - hodil se v momentu, kdy padla prohibice ve Státech. Zákaz byl skoro jak šitý na míru a bylo to něco, co velice důvěrně znal. Dalších pár let na chvíli žil, na jen přežíval. Využil svých kontaktů a schopnosti vymámit z druhých, co potřebuje - stal se velkým sponzorem ilegálních barů, na západním pobřeží se pustil do protlačování zakázaných látek skrz doky a další distribuci. Spolu s tím vším se poprvé dostal do Seattlu, kde se na dvoře seznámil s Prince Kassandrou - dřív spíš jen známou z doslechu, teď měl možnost se představit. Což se ukázalo plodným o pár dekád později.

Až v třetí dekádě druhého tisíciletí se vrátil do Seattlu zpět, teď s úmyslem k trvalému pobytu. Začal se více zapojovat ve vlastním klanu, budovat si jméno a postavení. Zároveň spolu s tím objevil vlastně jedinou upřímnou vášeň, které se začal při rozpadu moderní civilizace zaobírat - sbíráním fyzickým memorálií. Ať už šlo o fotografie, filmy, desky, archivní spisy nebo nahrávky. V době, kdy vše ztratilo smysl a obchody mu klekly najednou neměl co dělat a asi poprvé za život se začal věnovat něčemu, co nebylo čistě za ziskem. Minimálně ne tím finančním. Zatímco se vše kolem rozpadalo, on nabízel obyvatelům Seattlu úkryt v Tichých prostorách, nabízel klid a řád, který byl tolik třeba. Ačkoliv nikdy předtím nesouznil s filosofií svého klanu, našlo si ho to nakonec samo.

V postreligiozní době nemělo smysl se modlit k mrtvým božstvům, ale změnil směr jinam - k fixaci na jeden pevný bod, k znovunalezení smyslu. Stal se postavičkou tichého idealizovaného vůdce, který tiší chaos a buduje nový svět. Zavřený ve svých archivech, pomalu ale jistě přebral většinovou kontrolu nad klanem v okolí Seattlu a k pozici Primogena pak stačila jedna krátká domluva a pokyn od Prince. Zvolen jako cesta menšího zla, sesadil tehdejšího Primogena, který byl v době sbírání se zpět na nohy až příliš nestabilní. Nebezpečný. Oproti tomu Cyrus, který si vlastně všímal svého a jen se stalo, že měl přehled a budující postavení, byl neškodný. Byl přesně tím, kým se snažil být celý život - nenápadným, pro ostatní tím jedním článkem, co prostě je a není natolik zajímavý, aby byl pro kohokoliv skutečnou hrozbou.