VAMPIRE THE MASQUERADE:
Charakteristika:
Kde by byl moderní upír bez ostře řezané čelisti a pronikavých modrých očí. Naštěstí, Ciprian byl genetikou obdařen. Nedisponuje zrovna aristokratickými rysy, spíše zvláštní aurou „není zdejší“, což ostatně platí a platilo v mnoha případech. Je pohledný, takovým otravným, uhrančivým způsobem. Nedostupnost mu doslova tryská z pórů, mystériem se halí jako na míru šitým kabátem. Není nejvyššího vzrůstu, přesto k sobě nevyhnutelně přitahuje pozornost, kamkoliv vejde. Na jeho chůzi, nesení těla, je něco definitivního, sebejistého. Zásadně se obléká do luxusních, elegantních oděvů, rád si připlatí za práci dobrého krejčího. Saka, košile, vesty, nažehlené kalhoty a boty lesknoucí do nebes. Na pastelové barvy má smrtelnou alergii. Je připravený na obchodní jednání kdykoliv a kdekoliv, neupravený se může zdát maximálně po těžké noci a od té doby, co se stal primogenem, takových nezažívá mnoho. Teď má na obtížné věci lidi. A pokud si špiní ruce sám, nikdo ho přitom neuvidí. Klanu Ravnos se často přezdívá ‚ravens‘, havrani. Tuhle přezdívku perfektně ztělesňuje. Často mu na tváři sedí křivý úsměv, normálně se tvářit neumí. Když to zkouší, je jako marioneta na provázcích, víc děsivé než přívětivé. Přesto je společenský, není neobvyklé, že naslouchá všemu dění z jeho středu. Rád diskutuje, rád lidi zkouší, rád do nich šťouchá metaforickými klacíky a sleduje, co z nich vypadne. Měří si je dle užitečnosti, zajímavosti, zábavnosti. Odhadne si každého, kdo mu zkříží cestu. Jen obvykle netrvá dlouho, aby si jeho konverzační partner uvědomil, že Ciprian si od sebe většinu drží na délku paže a dostřel zbraně. Dostat se mu pod kůži je pozvolný, dlouhodobý proces.
Fyzická dostupnost, podobně jako ta emocionální, není zrovna zářná. Vyskytuje se jako Hemingwayův duch, neočekávaně a nepředvídatelně – kromě pokerového stolu. Těžko odolává hazardu a výzvám, nechá se zlákat a ještě častěji vábí všechny kolem. Jen vstupte do pavoučí sítě. S kartami v rukou, a často nejen tehdy, se mu nedá věřit. Nehraje fér, podvádí a klame. Nemá strach z prohry, jen ho baví hrát. Hbité zlodějské prsty se nezapřou a oči neomylně skenují po všem, co by mohl pojmout za své. Zlato, stříbro, nebo drahé kamení. Když se mu něco líbí, najde si k tomu cestu. Je to silnější než on, což hraje na citlivou strunu jeho původu. Rád se prezentuje jako vyšší šarže, lepší vrstva, ale někde hluboko v sobě má rumunského pouličního šejdíře, který koliduje se současným primogenem. Nerad tyhle věci slyší od někoho jiného a takový projev neúcty provází následky. Obecně vzato je vnímán jako řešitel problémů, někdo, u koho je nemožné na počkání a zázraky do tří dnů. A i když rád hledá skuliny a kličky, pokud mu na něčem, na někom, záleží, je na něj spolehnutí. Čest je i mezi zloději a tu svou hodlá nechat neposkvrněnou.
Pokud jde o zbytky jeho lidství, není to nijak dramatické. Už jako člověk byl na okraji běžné společnosti, narodil se mimo normu. Změna druhu to jen zpečetila. Nevyžívá se v krutosti a barbarství, není ani naplněn soucitem a empatií. Lidmi nepohrdá, alespoň si to o sobě nemyslí, každopádně je stabilně zneužívá ve svůj prospěch.
Nejjednodušší způsob, jak ho zaujmout, je byznys. Baví ho podnikání všeho druhu. Má peněz, že by se v nich mohl koupat, ale je jako straka, neexistuje dobrý důvod, proč by jich nemohl nastřádat ještě víc. Nemluvě o tom, kolik lidí si díky tomu může k sobě připoutat dluhy – závazek je daleko cennější, ale nedá se mu vždy věřit. A na důvěru je velmi skoupý. Váží si vztahů, své vzdálené rodiny, klanu i přátel, vazby jsou pro něj důležité. Romanticky je rezervovaný, má slabost pro zalíbení z dálky, rád pozoruje, je v jejich blízkosti, a možná si pro sebe celou věc trochu přikrášluje. Je to bezpečnější než skutečné, upřímné seznámení. V tom je trochu zamrzlý, vztahy jsou příliš nepořádné a všeobjímající. Ale nepohrdne jednodušším povyražením. Opravdu hodně těží ze svého vzhledu a daddy issues potenciálních partnerů, kteří můžou být jakéhokoliv genderu, jemu je to naprosto lhostejné. Vystupování a charakter hrají prim.
Ani v rámci Seattlu nezůstává dlouho na jednom místě. Má několik apartmánů a budov, které střídá dle potřeby. Naštěstí má na přesuny lidi – kdyby měl řídit on, uzavře jakoukoliv silnici. Nikdy v životě nepochopil funkčnost spalovacího motoru, volantu nebo spojky. Už to zřejmě nikdy nepochopí. Raději by po Seattlu cválal na bílém oři, ale to prý není moc camarillské, tak ho zkrátka vozí vybraní Ravnosové. Není z toho nadšený. Cokoliv, co může udělat sám, by taky nejraději sám dělal. Zvykl si na to za dlouhá, často osamělá léta, i během svého Ohařského působení. Jako primogen se to do dnešních dní odnaučuje a se zaťatými zuby káže, vysílá a deleguje. Svrbí ho z toho prsty. Není divu, že umí být ve svých počinech trochu roztěkaný, jeho mozek běží rychlostí Formule 1. Aby ho uklidnil, a sebe, ponechal si z lidství jeden zlozvyk, kterým ruinuje své okolí – kouření. Hulí pořád. Hulí jako fabrika. Jeho vlastní Stvořitelka ho peskovala, že celý dům táhne tabákem. Jeho klan mu schovává krabičky. Nějakým zázrakem má vždycky další. Kdyby hrozilo, že tabákový průmysl lehne popelem, napne své bohatství k jeho vzkříšení (a monopolizaci, takže si vlastně drží palce).
K pistolím tak uvázaný není, přesto je má rád poblíž. Upíří síla a schopnosti jsou super, ale olovo je zkrátka olovo. Možná je to i trochu zvrácená verze hračky na uklidnění. Vedle pistolí jsou dýky, ze zvyku. Starý pes a nové kousky. Beztak je jeho největší zbraní jazyk a přesvědčovací schopnosti, triky a fígle, jak ohýbat zdánlivou realitu. Nebojí se existovat v chaosu, je zvyklý nemít věci plně pod kontrolou a počítat s improvizací, jinak by se už dávno zbláznil. Ale pokud chce někdo dojít osvícení, rád vypomůže a vybalí třeba taroty, nebo klidně zvířecí kosti. Rád věští na potkání, jako seattleská Jolanda, a nikdo si není tak úplně jistý, jestli si to všechno cucá z prstu, nebo vážně vidí věci. Od setkání s Ecaterinou se také stal milovníkem umění. Je to něco, co dělá pro sebe, vlastní kultivaci. Možná více lidského, než by si přiznal. Oceňuje vše, v čem autor nechal kus své duše, co k němu promlouvá mimo čas a prostor. Sám hraje na klavír, ale chybí mu potřebná invence. Knihovnu si drží obsáhlou a všechny jeho budovy jsou ověšené obrazy. Tohle dělá bez fanfár, dokonce i aukcí se účastní bez pozornosti. Zrovna tak se nechlubí, že má podivně vřelý vztah ke zvířatům. A zvířata k němu. Zvláště kočky se jím zdají být fascinované. Pokud ho někdy uvidíte vytahovat konzervy před toulavkami, nejspíš vám dá podepsat NDA. Ale není to nemožné. Nakonec, nikdy nebyl zlý nebo zákeřný. Jen jeho morální kompas připomíná kolo od rulety.
Historie:
Od dětství říkal Ciprianovi otec: „Jako zloděj ses narodil, a jako zloděj taky chcípneš.“ Ničeho v životě se nebál víc, než toho, že bude mít starouš náhodou pravdu. Jak už tato laskavá výchova napovídá, mladý pan Ciprian se narodil do kočovné rodiny šejdířů, zlodějů a hanebníků. Vlastně si není do teď úplně jistý, že jeho otec jím byl biologicky. Zkrátka se vyskytl, stejně jako několik „maminek“. Měl velkou rodinu – a zároveň neměl. Rychle se musel začít otáčet, v Transylvánii koneckonců nemělo rumunské obyvatelstvo snadný život. Habsburkové se na ně dívali skrz prsty, tak se na ně dívali zpátky. A občas se po nich někdo něčím ohnal, pár pobil a jelo se dál. Večery trávil u táboráků, u zpěvu a veselí a neutuchající myšlenky na to, že pokud se něco nestane, zaklopí to ve čtyřiceti, aniž by někým byl nebo něco dokázal.
Tak utekl. Zkrátka a dobře pokradl pět peněz, díky ti rodino, a v počátcích své puberty vzal čáru do Brašova. Měl štěstí v neštěstí. Hned při příchodu do města ho zbili místní hejsci a nebýt pomocníka kováře, bylo by nejspíš po něm. Ještě potlučený prosil mistra kováře na kolenou, aby ho přijal do učení, zapřáhl ho do práce, jen ať ho neposílá pryč. Zřejmě byl přesvědčivý. Nebo byl na něj tak žalostný pohled, na kluka, který neuměl nic, nerozuměl ničemu, ale vyznal se v kovech a tvrdé dřině. Učil se rychle. Pracovat, držet hubu a krok. Polykal posměšky i ponížení jako ranní pilule, protože jakou jinou možnost měl. Jen poslouchat, všímat si, neupozorňovat na sebe a příhodně lhát. Přísahal si, že od teď už krást nebude. Distancoval se od světa, ve kterém vyrostl. Každý týden, od čtvrtka do neděle, svou přísahu zdatně porušoval a u karet si přivydělával na chleba. Každé pondělí časně ráno sliboval několika bohům a horským duchům, že tentokrát to bylo naposledy. Nikdy to nevydrželo. A časem s tím přestal. Svou kočovnou rodinu už nikdy neviděl. Eventuelně se přesunul z kovářské dílny na trhy, kde uplatňoval své obchodnické nadání. Pak pustil i kovařinu. Vyzkoušel si handlování s koňmi, prodej snad všeho pod sluncem, včetně falešného zlata a stříbra. Četl lidem z ruky a z čehokoliv, co si donesli, jako potulný šarlatán, nebo je zkrátka obíral v těch nejhloupějších hrách. Dlouho mu vyhovovala práce dohazovače zboží a informátora, spojky mezi lidmi a podniky. Neměl problém se uživit, zrovna jako neměl pevný bod nebo skutečný domov. Tehdy snad věřil, že pendlovat od čerta k ďáblu může třeba do smrti. Vlastně se tolik nemýlil. Ďábel si našel jeho, na nočním náměstí v Sibiu, dívka jménem Amalia. Věštil z její chladné, perfektní ruky a neviděl v ní nic, co by netrumfly její oči. Bylo na ní něco zvláštního. Po třicítce už někde měl sebrat rozum. Kdyby se tak stalo, nezlákala by ho do svého domova za městem. A on by nepoznal madame Ecaterinu.
Madame Ecaterina byla z jiného světa. Dokázala odvádět jeho pozornost, kam si usmyslela. Strávil v jejím sídle celý týden, aniž by si to pořádně uvědomil. Zajímala se o něj, jako nikdo předtím, chtěla ho poznat. Byl jí jako posedlý, vůbec nezapadala do rumunské divočiny kolem. Nakonec mu učinila nabídku, která se neodmítá. Jako syn kočovníků nebyl jalový, býval by v ní viděl démona, kdyby už dávno nebyl lapen. Obdivovala jeho ambice, schopnost přežít, výřečnost i jiskru v oku, když si pravdu obtáčel kolem prstu. A on našel skutečnou cestu pryč ze světa, o který nestál. Změnu, na kterou čekal, osud, který viděl v kartách. Souhlasil. Uvedla ho do temnoty a konečně mu otevřela oči. O své první noci se činil. Moc si z ní nepamatoval, jen krev, spoustu krve, kterou vytapetoval celé levé křídlo sídla. Pod její taktovkou se stával řádným Kainitem, ale taky se vzdělával. Od základů po vysoké filosofie. Přečetl spoustu knih, hovořil se členy klanu, které s ním seznámila. S madame Ecaterinou mohl hovořit celé dlouhé dny o nejmenších detailech velkých děl. Oblíbil si umění klamu a iluzí, ale i plátna plná citu. Ecaterina ho naučila vnímat svět jako své vlastní plátno, ve kterém dokáže učinit skutečným cokoliv. Jeden čas se ho pokusila oženit za jednu ze svých tří dcer (vlastně za všechny najednou, ale spokojila by se s monogamní svatbou), než pochopila, že Cip v Rumunsku nezůstane. Trvalo to necelých sto let, než se Ciprian rozhodl opustit zemi. Když odcházel, Ecaterina u toho nebyla. Nechala mu jen dopis. S vysvětlením, že kdyby ho viděla procházet těmi dveřmi, nemohla by ho nechat odejít. A on si zasloužil vidět víc než hory a sníh. Do současnosti se znovu neviděli osobně. Tu a tam si dopisují, jako by od jejich odloučení uplynul týden, ne dlouhé roky.
Další léta pendloval mezi zeměmi, nabíral zkušenosti, tančil nocí sem a tam. Války, nepokoje, vlastně nic mu úplně nekazilo náladu. Vzkvétal v chaosu. Čas s Ecaterinou byla jeho první životní stabilita, ale neměl to v krvi ani v povaze. Zabýval se vlastním profitem, zážitky, nestál o konflikt, ale bavilo ho tu a tam někoho popudit, hrát na nervy. Navzdory upíří neměnnosti si u sebe všímal změn neustálých. Najednou v sobě viděl člověka, kterým se kdysi dávno chtěl stát. Přestal se peskovat za každé uklouznutí, každý otočený náhrdelník nebo cinknutou hru v kostkách, a akceptoval, že ho to baví a především, je v tom dobrý. Za ty roky seznámil s fungováním klanu po Evropě, nasekal si spoustu přátel i nepřátel. Pokud by se ho někdo zeptal, půlka klanu Ravnos mu dluží nebo někdy dlužila peníze, služby či laskavosti. Že by to bylo i opačně? Nepamatuje se. Vlastně ty lidi nikdy ani nepotkal.
Do Států se dostal pár let po první světové válce. Lákaly ho obchodní příležitosti, chtěl se podívat, o čem to tam celé je. Procestoval města východu, zdržel se v New Yorku, než se umístil na trajektorii Seattlu. Severopacifická oblast mu učarovala a rozhodl se, že je načase zase jednou spustit kotvu. Seattle byl vhodné místo pro novou kapitolu. Navíc, docela se mu zalíbil místní Prince, Kassandra. Vždy obdivoval silné, krásné a podnikavé ženy. Chtěl se trochu prodat, uplácat si místečko k životu, zapříst produktivní hovor. Jak skončil s rolí Ohaře přímo pod Kassandrou, to je pro něj do dnes mystériem. Snad si vyšperkoval životopis až příliš. Každopádně, začal potírat nepořádky ve městě, svítil si na zlobivé upíry. Nepřiznal by, že ho to bavilo. Bylo to něco nového, funkce Ohaře mu rozproudila krev v žilách. Využíval svoji roli k seznámení s městem, vybudování sítě kontaktů a především podchycení, co jeho klan ve městě páchá. Nebyl nijak urvaný z tehdejšího primogena, Friedricha, paznehta, který v něm probudil dávné nevole proti Habsburskému impériu. Začal spatřovat určitý potenciál pro expanzi své role, o to důslednější byl. Nikdy se neuchyloval k přehnané brutalitě, ale žádný provinilec nebyl rád, že ho potkal.
Nemusel čekat dlouho. Friedrich, unavený statickým životem, si začal počínat poněkud nerozumně. Tak moc, že se zakrýváním důkazů musel pomáhat skoro celý klan. Možná se o tom Kassandře zmínil. Možná spolu prodiskutovali odlišné nastavení věcí. Možná byl Friedrich odejit na odpočinek do hlubin Karpat a možná mu, v jedné vyeskalované chvíli, Ciprian dle pokynu utrhl palici. Podstatou bylo mocenské vakuum klanu Ravnos a nikdo vlastně nebyl překvapen, že ten všudypřítomný, lehce povýšený hlídací pes Kassandry usedl na klanový trůn. Ani si v té židli neohřál zadek, už povolával přátele a známé z okolí, nechť se zhlédnou v nádheře města Seattle a především, doplní klanové řady. V rámci klanu si získal pověst řešitele problémů, kterému se velmi špatně odporuje a odmlouvá. Vždy najde kličku, vytáhne další eso z rukávu. Ale protože si úzký kruh složil z dobrých přátel, vlastně udělal z Ravnosu rozvětvenou rodinu. Některé má možná méně rád než jiné, ale paradoxně, tak dlouho se vzdaloval svým kočovným kořenům, až dorazil do Seattlu k pomyslnému plápolajícímu ohni zase zpátky. A když se něco nepodaří, inu, tahle banda je profesionální v zakrývání stop a přesvědčování, že se nikdy nic nestalo.
Netrvalo dlouho a ve městě rozjel kasino Vae Victis. Ale obchodních příležitostí bere za pačesy mnohem víc, jen ne všechny na své jméno. Má pobočníky, chlapce a děvčata pro všechno, kteří šmelinaří v jeho prospěch. Jaká cennost vás napadne, tu se někde pokouší získat a prodat. Oblbuje lidi jedna báseň, vlastně ho to výjimečně baví, ale kasino je jeho láska, jeho poklad. Během kybernetické války se nechoval jako úplný svatoušek. Tam, kde chyběla naděje, profitoval z astrologických a tarotových poraden. Bylo to holt výhodné, nabízet falešnou naději. Zrovna tak měl období, kdy se svými kumpány poskytovali střechu nad hlavou a zásoby těm, kteří je dokázali nějak oslnit. Talentová show, Ravnos verze. Zpěvákům, tanečníkům, komikům, pisálkům, umožnili, aby jim ukázali, co umí, a vybrané zadotovali. Taky pořádali pokerové turnaje. Nevadilo, že účastníci jsou zoufalí lidé. Vždyť ceny nabízeli hodnotné a svou část dohody plnili. Jen se pobavili v průběhu. V současné době si také udržuje tři blood dolls, takový jeho malý výstřelek. Nejvíc ze všeho pase po krvi bohatých a vlivných lidí, krasavců z dobrých rodin. Tak si tři opatřil, mladé, vyděděné potomky boháčů, obvykle závislé na drogách. Pomohl jim se ze závislosti dostat… Jen aby je okamžitě oblbnul a nechal propadnout pro něj výhodnějším hladu po jeho kousnutí. No co. Doma u večeře chybět nebudou a on se nadlábne výtečně. V Seattlu se má vážně jako prase v žitě. A jen tak si to někým nenechá vzít.
Aktualizováno:
6. 9. 26
Status:
Ciprian Vasilescu
Mondragon
Ravnos
X.
Generace
Známé vazby a kontakty:
Sire: Madame Ecaterina
Sestry (kainitské): Amalia, Costela a Magdalena
Přátelé: Dorian Lancaster
Svět chce žít v krásných iluzích, chce být podváděn a klamán; kdo jsem já, abych mu to nedopřál.
Aspekty:
Pikový král v oblaku kouře
Eso v každém rukávu
Co je tvoje, bude brzy moje
Obchodník s prémiovým deštěm
Kocour z maringotky
