Textová rpg hra v alternativním světě Vampire the Masquerade

Griffin se narodil do poměrně dobře situované rodiny. Hlavním živitelem byl samozřejmě dle starých tradic otec, působil jako lékař na chirurgickém oddělení. Jeho manželka byla celý život umělecky založená, a nakonec našla své vysněné místo jako divadelní herečka a příležitostná baletka. Pár si moc dobře pamatoval, ať už na vlastní kůži, nebo z vyprávění svých rodičů, že svět dokáže být krutým a nepředvídatelným místem. Griffina, a později i jeho mladší sestru, odmalička vedli k tomu, že je důležité se umět přizpůsobit nenadálým změnám. Otec se ve svém synovi velmi vzhlížel, protože se u něj projevovala velmi dobrá schopnost logického myšlení. Učení mu od samého začátku nedělalo žádný problém, většinu informací si pamatoval ze školy a trvalo spoustu let, než byl složitostí probíraných témat donucen k tomu, aby se školním povinnostem věnoval i doma během svého volného času. Nedalo se říct, že by jeho IQ dosahovalo geniality, to vůbec ne. Spíš mu v životě velmi pomáhala fotografická paměť a fakt, že se dokázal soustředit a bedlivě poslouchat. Volná odpoledne po škole trávil buď se skupinou svých přátel, kdy tropili různé klukoviny, nebo doma s rodinou. Ani v pubertě se k nim nestavěl nijak odmítavě, protože s nimi byl zkrátka rád. Vždy se doma cítil v bezpečí, rodiče se nehádali a svým potomkům dávali všechnu pozornost na světě. Matka se sice smířila s tím, že čistě uměleckým směrem se dala pouze její dcera, nicméně tu a tam Griffinovi podstrčila nějaké uměleckou volnočasovou aktivitu, která by ho třeba mohla bavit. Jako dítě si samozřejmě prošel skoro povinnou hrou na flétnu a piano, ale nakonec ho učarovala kytara. Bylo jasné, že Griffin měl správné studijní návyky a životní priority, aby úspěšně dostudoval vysokou školu. Ale jakého zaměření? Vzhledem k okolnostem bylo jasné, že si Griffin vybere obor, který má velký přesah do reálného světa a bude potřeba i v nejistých geopolitických podmínkách. Studium lékařství se tedy nabízelo jako poměrně logická volba. První roky studia byly náročnější, než na co byl zvyklý. Využíval především schopnosti soustředit se na přednáškách a spojovat si jednotlivé informace do širších souvislostí. Postupem času se ukázalo, že ho ze všech oblastí medicíny nejvíce přitahuje urgentní medicína. Fascinovalo ho prostředí, ve kterém není příliš prostoru pro dlouhé přemýšlení a kde může správné rozhodnutí během několika minut znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Ani během vysoké školy se však z Griffina nestal člověk, který by žil pouze učením. Držel si několik blízkých přátel, se kterými se pravidelně vídal, a když mu to čas dovolil, vracel se domů za rodiči a sestrou. Právě během studia se také začal mnohem vážněji věnovat fotografování. Začal si všímat věcí, kolem kterých ostatní lidé bez povšimnutí procházeli - světla v ulicích, prázdných míst po dešti nebo úplně obyčejných okamžiků každodenního života. Po promoci nastoupil do nemocnice v menším městě, kde získal první skutečné zkušenosti s prací lékaře. Zpočátku pochopitelně neměl příliš možností ovlivňovat, na jakém oddělení bude působit, ale právě zkušenost s urgentními případy ho postupně utvrdila v tom, že se vydal správným směrem. Práce byla vyčerpávající, směny dlouhé a odpovědnost značná, zároveň mu však vyhovovalo, že každý den vypadal jinak. Nespadl do žádné rutiny. Nikdy přesně nevěděl, s čím bude za několik hodin pracovat, a právě nepředvídatelnost mu paradoxně připadala přitažlivá. V osobním životě byl Griffin tou dobou poněkud méně systematický. Několik vztahů během vysokoškolských let i po promoci sice měl, žádný z nich ale nevydržel dostatečně dlouho na to, aby začal vážně uvažovat o společné budoucnosti. Nebyl člověkem, který by vztahy vyhledával jen proto, aby nebyl sám. Pokud už s někým byl, dokázal být pozorným a otevřeným přítelem, ale zároveň měl tendenci dávat práci a vlastní potřebu svobody před závazky, které by jeho život začaly příliš pevně organizovat. A to často vedlo k rozpadu partnerského svazku. S přibývajícími roky si také stále více uvědomoval, že nechce zůstat celý život v malém městě. Práce ho sice bavila, ale začínal mít pocit, že se v profesním i osobním životě trochu točí v kruhu. Potřeboval nové prostředí a také trochu více anonymity. Ve volných chvílích proto začal sledovat pracovní nabídky ve větších městech. Nebyl však v žádném zoufalém spěchu. Chtěl změnu, ale nechtěl kvůli ní udělat rozhodnutí, kterého by později litoval. Měl za sebou několik let praxe, solidní profesní pověst, poměrně čerstvě splněnou atestaci urgentní medicíny a dostatek zkušeností na to, aby si mohl vybírat, kam se bude jeho kariéra dále ubírat. Když se o volném místě na urgentním příjmu v jedné z nemocnic v Seattlu dozvěděl, nenechal si moc dlouho na rozmyšlenou. Rodiče jeho rozhodnutí samozřejmě pozitivně kvitovali a rozprášili tak i ten zbytek rozpaků a nejistoty, který Griffin pociťoval. Na novou příležitost bez okolků kývnul a vydal se vstříc další životní kapitole. Překvapilo ho, jak rozdílná je situace tak velké nemocnice oproti té maloměstské. Tady se urgentní příjem opravdu nezastavil, obzvláště v nočních směnách, které měl Griffin převážně na starosti. Byl mladý, bez závazků a ještě k tomu nový. To rozhodně hrálo roli, když mu svěřili směnu, kterou z pochopitelných důvodů nikdo nechtěl dělat. Vůbec nečekal, že by se v Seattlu setkal s někým známým. Přesto má život občas zvrácený smysl pro humor a ve stejném městě se opět propletly cesty dvou kamarádů z minulosti. Griffin a Nate se znají už léta ze školních lavic. Griffinovi učení šlo podstatně přirozeněji, a tak svému kamarádovi pomáhal a doučoval ho problematické předměty. Nathanielův zápal pro umění zcela chápal, protože jej sám pozoroval u své sestry a matky. Ale na jeho nadšený zájem se díval střízlivýma očima. Nicméně svému příteli nikdy nic nevyčítal. Ani když se jejich cesty kdysi dávno rozešly. Griffin to nikdy nebral jako křivdu, i když nerozuměl tomu, proč jejich přátelství bezdůvodně vyprchalo. V pronajatém bytě netrávil příliš mnoho času. Až nadstandardní plat lékaře mu umožňoval, aby žil v dobré čtvrti, kde by se cítil komfortně a v bezpečí. Byt mu sloužil převážně jako místo, kde by mohl složit hlavu. Během volna se často toulá městem, poznává dosud nepoznané a objevuje různé zákoutí se svým analogovým fotoaparátem. Zachycuje běžný život obyvatel Seattlu, atmosférické západy Slunce a jiné malichernosti, které se mu zrovna chtějí zvěčnit. Z poměrně velké sklepní kóje si vytvořil tmavou komoru na vyvolávání pořízených fotografií. Potřeboval nějaký protipól ke svému stresujícímu povolání a tohle je jeho oáza klidu, kde dokáže vypnout své hlasité myšlenky. S přestěhováním a poznáváním nových lidí jeho už tak otevřená povaha ještě zintenzivněla - všechno vnímá a nasává nové vědomosti jako houba.