VAMPIRE THE MASQUERADE:
Charakteristika:
Od pohledu mimoň. Takový dojem na vás Elizabeth udělá během prvních pár vteřin, aniž by musela promluvit. Své okolí příliš nevnímá, žije ve svém vlastním světě a tak ji ledacos dokáže vykolejit. Kupříkladu i to, že ji někdo osloví, o čemž jistě svědčí její vykulené oči a naprosto nesmyslná odpověď. Je to ten typ člověka, který se klidně zamyslí tak intenzivně, že přehlédne na ulici lampu a seznámí se s ní blíž, než je jí milé. Aby toho nebylo málo, dojem mimoně ještě podtrhává její nesourodý styl oblékání. Je to mišmaš vzorů, barev, stylů a nic k sobě pořádně neladí. Navíc má to oblečení lepší časy za sebou. Není se co divit, že tuhle kouká záplata, tu se páře nit a tady zase chybí knoflíček. Jako bonus si přidejte brýle, které Elizabeth dle jejího názoru vůbec nesluší a tak je nosí jen velmi zřídka. Má čtyři dioptrie, tudíž je bez nich slepá jak patrona a díky tomu se dostává do zajímavých situací.
Je roztržitá, a proto u ní není ničím výjimečným, že hledá klíče, které celou dobu drží v ruce. Když je konečně objeví, zapomene, co s nimi vlastně chtěla dělat. Pokud se vám s ní podaří hodit řeč, představí se jako Beth, bude k vám milá a zdvořilá a spíš než aby s vámi mluvila o nových trendech, stočí řeč k oblíbeným knihám, vonným svíčkám a jedné málo známé kavárně, kde údajně dělají tu nejlepší horkou čokoládu. Najít s ní společnou řeč může být pro někoho extrémně jednoduché, pro jiné zase zhola nemožné. Na běžný small talk ji neužije, její odpovědi budou nejspíš dost rozpačité a připravte se na sakra dlouhé momenty trapného ticha. Stačí jí však dát najevo zájem o její svět, ať už se může zdát sebevíc podivný a ona se celá rozzáří a vyklopí vám první poslední. Zejména pokud jde o knihu, kterou jste také četli. Je vlastně jednoduché si takto získat její důvěru. Sice vás zná pár minut, ale má pocit, že jste spřízněné duše, tak co. Ano, Beth je důvěřivá a někdy neuvěřitelně naivní. Tahle vlastnost se jí už několikrát nevyplatila, jenže není ten typ, co se uzavře do sebe a na všechny bude hledět optikou raněného zvířete. Nebylo by přece fér někomu křivdit, jen proto, že ji kdysi někdo zklamal.
Hodně lidí si ji zařadí do škatulky sociálně neobratné hastrošky, která ani neví, že brýle, které hledá, má nasazené na hlavě. Jenže Beth je sice možná naivní snílek, nicméně není hloupá. Má neuvěřitelnou paměť co se týče přečtených knih. Dokáže vám vyprávět o Římě tak zapáleně, že pojmete podezření, že ho má prolezlý křížem krážem. Ne, jenom o něm četla pár zajímavých knih. Když si nasadí brýle a vzácně vnímá realitu okolo sebe, je pozoruhodně všímavá k detailům. V detektivkách se totiž dočetla o mnoha zajímavých maličkostech, které vraha prozradily! Beth dokonce v tomto případě vede téměř neomylná intuice. Vidí, cítí, že něco nehraje, tuší, odhaduje, analyzuje. Bohužel neumí své intuici naslouchat, zejména pokud je citově zainteresovaná. Proto radši mlčí a přesvědčí sebe samu o tom, že to nemůže být pravda. Něco tak zlého přece nemohl nikdo úmyslně spáchat.
Knihy jsou pro ni nejen zdroj informací, ale i portály do jiných světů. Nikdy nemohla cestovat a poznávat svět, tak alespoň jezdila prstem po mapě, četla cestopisy a sbírala pohlednice z různých koutů světa. Dovolila si snít o tom, že je všechna jednou navštíví. Stejně tak sní o tom, že magie je skutečná. Že pod vší tou fádností šedého betonu se někde skrývají dveře vedoucí do Narnie, nebo portál do Středozemě. Doufá, že bude mít tu čest promluvit si s elfem, potkat jednorožce, nebo třeba upíra. Hlavně aby něco takového existovalo. Svět přece nemůže být tak zoufale nudný!
Historie:
Elizabeth se narodila do povedené rodinky. Otec se živil hraním karet a vytvářením nelegálních kopií populárních filmů a hudebních alb. Na poctivou práci za celý život nesáhl. Matka v žádné práci dlouho nevydržela, protože její láska k alkoholu byla silnější, než vůle ráno vstávat, když řinčí budík. Nežili v žádném luxusním bytě. Byli rádi, že poplatili nájem, jídlo a jednou za čas nějakou drobnost pro radost. Beth díky tomu vyrostla ve velmi skromného člověka a od nikoho téměř nikdy nic nežádala. Obvykle se od svých spolužáků zdráhala vzít i nabídnutou žvýkačku. Ne že by takových nabídek bylo mnoho. Málokdo si toužil povídat s holkou, která vypadala jak když vyhrabala oblečení ze skříně pratety Hortenzie. Ale Beth měla knížky a to, že si příliš nepokecala jí vlastně nevadilo. Měla víc času na toulání ve fantasy královstvích, Paříži v osmnáctém století, nebo třeba osídlené planetě Mars ve vzdálené budoucnosti.
Ráda kreslila, milovala psaní slohů a tak když se rozhodovala jakou cestou se dát při dalším studiu, chtěla jít na něco umělecky založeného. Rodiče její návrh okamžitě smetli ze stolu. Podle nich by přece musela mít talent a malování, nebo psaní knížek by ji jistě neuživilo. Ať se radši naučí něco pořádného. Se svými průměrnými známkami neměla příliš na výběr, a tak nakonec nastoupila na obor provoz obchodu, což je jen vznešenější název pro chudáka za pokladnou nebo mezi regály. Beth to nebaví, nenaplňuje, dokonce má chvíle, kdy svou práci z duše nenávidí. Ale co má sakra dělat? Alespoň že její praxe občas probíhají v knihkupectví. Když má štěstí. Většinou je poslána do obchodu s oblečením, supermarketu, nebo stánku se suvenýry. I když se při handrkování se zákazníky jen těžko sní o výletě do Paříže, neztrácí naději. Většinu peněz, co vydělá odevzdá rodičům. To, co jí zbývá utrácí jen velmi zřídka. Střádá minci za mincí, aby se mohla postavit na vlastní nohy. Stačí jí malý byt, nestará se o to, jak lukrativní bude lokalita a jak daleko bude nejbližší spoj městské hromadné dopravy. Ale cítí, že potřebuje změnu. Akutně. Kdo ví, třeba jednoho dne našetří dost na to, aby vyrazila do Evropy, nebo aspoň do nějaké hezké prázdninové lokace na jihu USA. Do té doby bude dál sbírat pohlednice, záložky do knih, vystřihovat obrázky z časopisů a kreslit mapy světů, které neexistují. To však neříkejte před Beth nahlas. Odmítá totiž věřit tomu, že všechny knižní postavy, které si zamilovala, nejsou ničím jiným, než pár řádků se slovy. Cokoliv se dokáže dotknout vaší duše, pohnout emocemi a zanechat ve vás nesmazatelnou stopu, musí být už z principu skutečné.
Elizabeth by měla na jaře maturovat. Vzhledem k tomu, že si drží průměrný prospěch i na střední škole, nikdo nepředpokládá, že by musela ročník opakovat. Jediné co ji může ohrozit je objevení nějaké chytlavé knižní série, která ji natolik pohltí, že nebude mít na učení ani pomyšlení. Rodiče i učitelé ji neustále nabádají, že by měla také pomalu myslet na to, kde chce pracovat. Je moudré navázat dobré vztahy už na praxích. Beth je vcelku šikovná a spolehlivá, takže se není čemu divit, že by ji každý druhý vedoucí rád zaměstnal ve skladu, na pokladně, nebo na prodejně. Jenže z té představy má Beth osypky. Odmítá na takové "lákavé" nabídky kývnout a mnohem raději by byla spisovatelkou, cestovatelkou, nebo alespoň pracovala v maličkém podniku, kde je málo zákazníků, ale příjemná a domácí atmosféra. Rodiče jí kladou na srdce, že bude vybírat tak dlouho až přebere a ať tedy laskavě nastoupí do nejbližšího supermaketu. Práce přece není od toho, aby člověka bavila. Jenže Elizabeth zná příliš mnoho lidí, kteří do téhle pasti spadli. Jsou jak těla bez duše a od devíti do devíti je jejich život jen nekonečným seznamem úkolů a požadavků. Jako by byli jenom nahraditelné npc v životech ostatních. Když jsou z tohohle vězění konečně propuštění, nemají energii ani na úsměv. Natož na plnění snů. Elizabeth se tak řítí vstříc téhle životní katastrofě a neustále hledá skulinku jak z toho ven. A jestli ji tahle úniková cesta zavede do Středozemě, fantasy verze viktoriánské Anglie, nebo do honosného upířího sídla, je jí vlastně fuk.
Aktualizováno:
9. 9. 26
Status:
Elizabeth
Brown
-
-
Generace
Známé vazby a kontakty:
Matka: Sophia Brown
Otec: George Brown
Cokoliv se dokáže dotknout vaší duše, pohnout emocemi a zanechat ve vás nesmazatelnou stopu, musí být už z principu skutečné.
Aspekty:
Kráčím mimo realitu
Podivínka
O tom jsem četla
Svět musí být větší...
V každém z nás je dobro
