Kassandra je Malkavianka. To samo o sobě už něco značí. Už když byla lidská teenagerka, začaly se u ní vyskytovat problémy neurologického rázu, které v období raného novověku byly přisuzovány ledasčemu nadpřirozenému, jen ne těm pravým lékařským důvodům. Trpěla od mlada na extrémní migrény, které se projevovaly zášlehy paralyzující bolesti a citlivostí na světlo i zvuky. Trpěla během nich také halucinacemi, v nichž spatřovala obrazy čehosi, čemu začala záhy říkat “vzpomínka na budoucnost”. Bylo to jakési deja vu, jen v obráceném směru. Měla pocit, jako by krátce prožila budoucnost. Po těchto záchvatech bývala přirozeně zmatená a nejistá tím, co je vlastně realita. Lidé se k ní chovali kvůli jejich vlastnímu strachu z neznámého s despektem, nadávali jí a svými rodiči byla pravidelně bita. Začala si raději v soukromí povídat s neživými objekty, které jí jako jediné neubližovaly.

Tehdejší lidé se jí báli a stranili se jí, stejně jako celé její rodiny. Její rodina patřila k náboženským fanatikům patřící ke křesťanské sektě, které rostly po tehdejší Evropě jako houby po dešti. Mainstream Kassandru automaticky zařadil jako čarodějnici a že za to může kacířství rodiny.

To byl kořen veškerých dalších problémů, které se začaly projevovat v následujících dekádách. Aby byla schopna jakž takž fungovat v konzervativní společnosti, musela drasticky potlačovat samu sebe. To nevyhnutelně vedlo k rozštěpení její osobnosti. Kassandra nedokáže obě rozštěpené části své osobnosti zcela sloučit, dokáže však do jisté míry ovlivnit, která z nich vystoupí do popředí. Někdy je přepnutí vědomé – to když se jedna osobnost hodí pro danou situaci lépe. Jindy je fragment osobnosti vyvolán nějakým spouštěčem, často souvisejícím s nějakým traumatem z minulosti.

Kassandra

První polovinu bychom mohli nazvat jako Kassandru a jako pomyslný výchozí stav celé osoby. Je to osobnost, která je všem viditelná bez jakéhokoliv skrývání a oblažuje širé okolí svou přítomností. Je zvláštním mixem řádu a chaosu. Řád se však projevu víc navenek a chaos uvnitř. I když… Inu, není to tak jednoduché. Je v zásadě celkem normální, lidská, avšak přesto divná. A nejhorší je, že nedovedete ukázat na jednu konkrétní věc, co je na ní divná.

Kassandra je silně orientovaná na budoucnost a je fixovaná na své „vzpomínky na budoucnost“, a pro jejich odvrácení či změnu je schopná zajít až nepochopitelně daleko a překročit hranice racionality. Je to její stinná stránka: někdy manipuluje ostatními, popírá jejich svobodnou vůli nebo je obětuje ve jménu lepší budoucnosti. Není to ostatně k zbláznění? Znát budoucnost, ale nevědět, co přesně k ní povede nebo jak si ji vyložit? Je méně řízená impulzy a intruzivními myšlenkami, naproti tomu se zcela volně oddává svému specifickému vnímání času a prostoru. Je důležité poznamenat, že její vnímání času není tak docela lineární jako u normálních lidí. Zná různé střípky budoucnosti a zdá se, jako by mentálně cestovala časem. Díky tomu může paradoxně dělat kritické chyby v úsudku. Zcela běžně ji zastihnete hledět s pozoruhodnou fixací na obrazy, dotýkat se zrcadel jako by na druhé straně měl být nějaký jiný svět, nebo třeba jak stojí na okraji mrakodrapu a zdánlivě zaseknutá hledí kamsi do dálky. S předměty nahlas tak často nekomunikuje, to je spíše doménou její „sestry“.

Má zvláštní slovník s frázemi, které vám většinu času nebudou dávat smysl a budete si myslet, že jednoduše mluví z cesty. Slovník je však v zásadě diplomatický – nebude vám nadávat, urážet vás nebo používat vulgarismy. Když už chce urazit, tak to bude takovým způsobem, že vám to nedojde ani za sto let.

Nezřídkakdy se stane, že vám ve vaší přítomnosti vyvěští náhodný úsek budoucnosti. Povětšinou to bývá fragment natolik náhodný, že je jeho význam diskutabilní. Mnoho lidí se však naučilo naslouchat a pamatovat si: často se totiž věštby plní dříve, než by kdo čekal. Například taková věštba, že vám za tři minuty spadne moucha do kafe je k nezaplacení.

Lidé a ostatní upíři jsou pro ni roztomilí tvorové, ať už se jedná o bezdomovce nebo zatraceně zdeformovaného Nosferatu. Představte si, jak chytá Nosferatu za tváře a začne na něj rozněžněle šišlat. Vlastně možná čím ošklivější, tím afektovaněji na vás bude reagovat. Možná vychází ze zkušenosti, že lidé jsou často daleko hezčí uvnitř. Nemá ráda idioty a lidi s maloměšťáckým stylem uvažování. To pak s ní budete mít setsakramentsky těžké pořízení. S takovými lidmi nebude jednat vážně. A pakliže si ji otevřeně znepřátelíte, neočekávejte otevřené fyzické násilí a otevřenou válku. Ne, místo toho vás rozloží vaší vlastní osobností. Nechá vás požrat vlastním strachem a slabinami. Nemá smysl před ní lhát nebo si hrát na něco jiného. Umí vycítit lež, strach a slabost. Umí to pak využít proti vám - přilít k vašemu strachu pořádnou dávku benzínu a ze strachu vytvořit paranoiu a paralyzující fobii.

Na druhou stranu se stačí chovat prostě normálně a nebýt idiot. Není zase tak těžké s ní být zadobře. Je nesmírně otevřený a liberální člověk. Nikoho nesoudí, pokud si to sám nezaslouží. Ráda dává šance upírům z méně ortodoxních klanů, jako třeba Gangrel nebo Nosferatu. Má slabost pro outsidery.

Má ráda pastelové barvy a hebká chlupatá zvířata všeho druhu. Její módní styl je cosi mezi top návrhářskými kousky a mixem oblečení z thrift storu.

Seraphinu vnímá jako bolestivou, hlučnou a nezbytnou součást sebe samé. Často se za ni stydí, obává se škod, které může způsobit, a zároveň jí závidí schopnost jednat bez nekonečného zvažování následků. Seraphina říká věci, které Kassandra cítí, ale nikdy by si je nedovolila vyslovit. Kassandra zase chrání vše, co by Seraphina ve chvíli vzteku mohla zničit.

Kassandra není jednoduše rozumnější z obou sester. Její šílenství je pouze tišší, uhlazenější a mnohem trpělivější. Seraphina může během jediné noci zapálit váš pokoj. Kassandra je schopná po celé století stavět dům tak, aby v přesně určený okamžik shořel.

Seraphina

A konečně se dostáváme k jakési odvrácené straně osobnosti. Seraphina je víc definovaná chaosem navenek. Platí u ní, že co má na srdci, to má na jazyku. Je krutě upřímná a umí být i dosti zlomyslná. Nesmírně ráda se poddává vnitřním impulzům a intruzivním myšlenkám, takže není nic zvláštního, že někomu podtrhne židli, hodí do hlavy sněhovou kouli s kusem ledu, nebo se jí během procházky po městě znelíbí dopravní značka, kterou ohne do pravého úhlu.

Povídá si s neživými objekty zcela běžně, ať už to je slupka od banánu na podlaze, nebo panáček na semaforu. Je jí absolutně jedno, co si o ní myslíte a když budete natolik odvážní jí říct, že se chová jako kráva, tak vás v lepším případě pošle do prdele.

Narozdíl od své „sestry“ nežije budoucností, žije přítomností. Žije každičkým okamžikem, který se právě teď odehrává. Na následky nehraje, je půl tisíciletí stará, to ona je jeden velký následek nespravedlivé historie. Budoucnost je akorát výmluva lidí, proč něco neudělat hned. Na co čekat další dny nebo dokonce roky?

To ovšem neznamená, že je hloupá nebo neschopná plánovat. Seraphina umí být mimořádně bystrá, jen odmítá předstírat, že každý problém potřebuje staletí intrik, sedm nudných „spojenců“ a pečlivě načančanou hostinu, na které všechno po padesáti letech se štěstím klapne. Tam, kde Kassandra vidí šachovnici a figurky deset tahů dopředu, Seraphina vidí, jak přijde a převrátí stůl, vezme figurku krále do kapsy a zeptá se, proč všichni tak úzkostlivě dodržovali pravidla hry, když zvítězit je tak jednoduché. Spoléhá se především na sebe a je velmi těžké prohlásit, že jste její přítel. Na druhou stranu je to ten typ upíra, který pokud vás považuje za osobu blízkou a někdo vám ublíží, tak půjde tomu dotyčnému rozervat hrdlo bez sebemenší výčitky. Není to ten konejšivý typ, která vás poplácá po zádech a řekne, že všechno bude dobré. Je to naopak typ, co vám otevřeně řekne, co děláte blbě (a že toho je hodně). Její péče je stejně prudká a násilná jako její celá povaha. Stejně jako Kassandra, i ona má slabost pro outsidery a divné lidi a upíry. Připomínají jí své někdejší zranitelné lidské já.

Její chaos má však vlastní řád. Seraphina nesnáší pokrytectví, autoritu založenou pouze na tradici a lidi, kteří svou krutost a slabost vydávají za povinnost typu: „Jen jsem následoval rozkazy!“. Je schopná tolerovat otevřeného tyrana snáze než uhlazeného moralistu, jenž nechává druhé trpět a přitom si nad tím myje ruce, protože je zdánlivě nad věcí. Naopak, kdo otevřeně přizná, že je sobecký, krutý nebo zbabělý, může u ní paradoxně získat jistou míru respektu. Kdo se však schovává za postavení, etiketu, víru nebo údajné vyšší dobro, stává se téměř automaticky terčem.

Proto Seraphina ráda narušuje společenské rituály. Během formální audience si může sednout na opěradlo trůnu, pít někomu z cizí sklenice nebo se začít vyptávat hosta, zda mu ten oblek není moc malý a jestli náhodou nepřibral. Nedělá to pouze pro pobavení. Sleduje, co se stane, když lidem naruší jejich naučený scénář a zavedenou normu. Kdo se rozčílí? Kdo začne být submisivní děvka? Kdo se zasměje? Seraphina z lidí strhává vrstvy civilizovanosti a s potěšením pozoruje, co pod nimi zůstane.

Sama sebe považuje za svobodnější a lepší část celé bytosti. Podle ní Kassandra jen stále hraje roli poslušné dívky, kterou kdysi vytvořili rodiče, kněží a všichni ti, kdo ji bili za to, že byla jiná. Seraphina jí tuto slabost někdy vyčítá. Kassandra podle ní zaměnila přežití za život a opatrnost za moudrost. Nechápe, proč by měla po pěti stech letech stále usilovat o uznání společnosti, která dovede být i po takové době stále zaprděná.

Možná si myslíte, že je nemožné jí psychicky ublížit. Není to tak docela pravda. Jen nedá najevo, že ji vaše slova zranila a bude se užírat soukromě. Má tendence urážky obrátit proti vám v absurdních směrech a vysměje se vám, aby vám zkazila požitek z urážky. Zatímco Kassandra před svými emocemi vystavěla labyrint, Seraphina před sebou rozhodila směs práskacích kuliček a ručních granátů.

Její humor je absurdní, morbidní a někdy zcela nepochopitelný. Baví ji slovní hříčky, ironie a vytváření falešně vážných teorií o naprostých nesmyslech. Je schopná přesvědčovat dvůr, že městští holubi vedou dlouhodobou zpravodajskou operaci pro Sabbat, a přitom není vůbec jasné, zda si vymýšlí, baví se, nebo skutečně něco ví. Často mluví hrubě a přímo, ale občas z ní bez varování vypadne pozoruhodně přesná nebo bolestivě upřímná věta, která celou místnost umlčí.

Na rozdíl od Kassandry nemá potřebu svou podivnost zjemňovat. Nechá ji protékat ven jako spalující magma. Její oblečení bývá výraznější, praktičtější a záměrně nesourodé. Luxusní kabát může zkombinovat s roztrhaným tričkem, těžkými botami a lacinými plastovými brýlemi, které našla u benzínové pumpy. Nenávidí oděvy, v nichž se nemůže volně pohybovat, a formální oblečení považuje za společensky přijatelnou formu mučení. Přesto dokáže při vhodné příležitosti působit odzbrojujícím způsobem elegantně.

Obě „sestry“ se mají v zásadě rády, i když to často notně skřípe. Jsou si totiž moc dobře vědomy, že jedna bez druhé by nepřežily. Navzdory tomu se zároveň považují za své vlastní největší překážky a protivníky. Kassandra Seraphinu vnímá jako divoký lesní požár, který je třeba zadusit a omezit, ale zároveň jej nechce nechat vyhasnout, protože sálavé teplo z ohně je svým způsobem příjemné. Seraphina považuje Kassandru za přespříliš omezenou klec, které je čas od času potřeba prokopnout dveře, ale také si je vědoma, že bez racionálních omezení by vše, na čem jim oběma záleží, dávno lehlo popelem.

Seraphina vznikla z hněvu, který Kassandra nesměla projevit. Z touhy praštit každého, kdo ji nutil sklopit oči. Z potřeby smát se uprostřed bolesti, dělat hluk tam, kde se od ní čekalo ticho. Není jen odvrácenou stranou Kassandry. Je důkazem, že něco uvnitř ní odmítlo být zlomeno.

Kassandra vznikla, aby přežila perzekuci. Seraphina vznikla, aby přežila to, co perzekuce udělala s její duší.