Textová rpg hra ve alternativním světě Vampire the Masquerade

Psal se rok 2099, když manželé Davenport zažili jeden z nejlepších dnů svého života – Gracie za přítomnosti Pierra, který jí drtil ruku nervozitou a přitom nadšením, porodila dvě zdravé holčičky. Dvojčata. Lorelei a Lanu. Jejich vydatný křik otevřel jednu chaotickou, náročnou a přitom nádhernou kapitolu. Z mladých manželů se stali rodiče a obě holčičky kromě milující matky a otce získaly i parťáka na život a smrt. Lana zažívala něco, co by se dalo nazývat idylickým dětstvím. Rodiče ji chránili před vším negativním, co se ve světě zrovna dělo a k tomu měla své druhé já, svoji druhou půlku… Lorelei. Zažívala s ní všechny své poprvé. První krůčky, první Vánoce nebo první jízdu na kole. Byly sice jako den a noc, ale o to blíže k sobě měly. Lana byla oheň, plná divokosti a energie, Lorelei byla voda, něžná, křehká a tišší. Přestože byly stejně staré, Lana zaujala pozici té starší. Všude, kam šly, byla ona ta, co vede, co mluví, co jedná… co brání nebo se mstí. Ve školce a následně i škole trávily čas hlavně spolu, ač si postupně každá nacházela i další přátele – i tak si ale vždy kryly záda, probíraly spolu své známky i nové objevy. Zažily první lásky i zlomená srdce a Lana byla dokonce dvakrát za studium základní i střední školy suspendována za rvačku s kluky, kteří její sestře ublížili. Lana byla ale i přes své problémy s chováním považována za extrémně nadanou. Velmi rychle se přišlo na to, že ona i její dvojče měly našlápnuto na zářnou budoucnost, jak bylo jen málo předmětů, kde by měly nějaké větší problémy. Chemie, matematika, fyzika nebo biologie pro ně byly hračka, do toho měly díky původu svého otce automatickou výhodu skrz to, že se už odmala kromě angličtiny učily taktéž francouzštinu. Protože se od sebe s Lorelei nechtěly oddělit, rozhodly se, že půjdou i na stejnou univerzitu – medicínu. Obě byly odhodlané pomáhat lidem a třeba vyvinout léky, které pomohou těm, kteří mají skrz dobíhají následky proběhlé třetí světové války chronická onemocnění nebo různá rakovinová onemocnění. Jenže člověk míní a osud mění… v maturitním ročníku, v době, kdy si sestry malovaly růžovou budoucnost plnou společného bydlení na kolejích, chození do barů a seznamování s kluky a taktéž zážitků a cestování, Lorelei zmizela. Jednoho dne nepřišla po tréninku volejbalu domů. Lanu, která kvůli tajnému rande se svým tehdejším přítelem Joshuou trénink vynechala, okamžitě zachvátil zlý pocit. Věděla, že je něco špatně. Začala ji všude hledat, kontaktovat jejich společné přátele i procházet její oblíbená místa, jenže Lorelei jako kdyby se vytratila. Ani jejich rodiče to nebrali na lehkou váhu a rozjelo se velké pátrání – jenže bezvýchodné. Po Lorelei nezbyla ani stopa. Policie navíc nic neobjevila dlouhé měsíce, které se nakonec přetavily v roky a roky… teď už je to téměř dvanáct let ode dne, kdy se tehdy usměvavá osmnáctiletá dívka ztratila, a její rodina stále nemá žádné konkrétní informace. Lana to ale nikdy nevzdala. Přestože zažila temné období plné výčitek vůči sama sobě, kdy se zdálo, že skončil i její vlastní život, nakonec žal a bolest přetavila v odhodlání. Slíbila sobě i svému dvojčeti, že nejenže přijde na to, co se jí stalo, ale také ji pomstí. Protože ji možná nezvládla ochránit v tu nejpotřebnější noc, ale to neznamená, že to nemůže vynahradit alespoň tím, že honbě za jejím vrahem – protože je přesvědčená, že její sestra by nikdy sama od sebe neutekla – obětuje celý svůj život. Lana se v tu chvíli rozhodla změnit obory. Místo na medicínu zamířila na kriminalistiku a univerzitní studium věnovala zločinům, fyzické zdatnosti, psychologii a všemu, co takový skvělý kriminalista a detektiv musí znát. Její rodiče se ji sice snažili od tak nebezpečné kariéry odradit, ale nakonec to vzdali a rozhodli se ji raději podpořit. Lana tak trávila dlouhé dny studiem, náročnými fyzickými tréninky i různými výcviky, které ji dostávaly na samotné dno. Ale dokázala to. Dokončila nejen vysokou školu, ale dokonce si díky svým úspěchům v semináři vedeným největší kapacitou ze speciálního oddílu FBI zajistila místo na stáži přímo v Quanticu. Od někoho, kdo jen nosil kafe se pomalu vypracovala na někoho, komu byla svěřována větší a větší odpovědnost a postupně se ze stínování zkušenějších kolegů dostala i do výslechových místností či terénu. Sbírala nejrůznější kurzy i výcvikové programy jako na běžícím páse, až se vypracovala na právoplatnou součást FBI – díky této práci se tak dostala k nejzrůdnějším zločinům i zločincům a taktéž ke smrtelnému nebezpečí, což jejímu životu dalo nečekaný smysl a vzrušení, které se propracovalo až do její víceméně umrtvené duše. Jenže její cíl byl pořád stejný. Najít vraha své sestry. A tak se po několika letech rozhodla vrátit do Seattlu, kde děvčata studovala střední školu a kam ji zavedly stopy jejího vyšetřování na vlastní pěst. Vzdala se rozjeté a slibné kariéry v FBI pro pozici detektivky ve zdejší policii. Díky svým kontaktům a vlastním zdrojům i tak trochu nelegálního využívání informací totiž zjistila, že její sestra zmizela za dost prapodivných podmínek… jeden by řekl, že až nadpřirozených.