Textová rpg hra ve alternativním světě Vampire the Masquerade

Penelope, skoro všemi oslovována jako Poppy, se narodila v roce 2107 v průběhu nejbouřlivější noci toho roku. Jakkoliv je pro většinu lidí narození dítěte požehnáním, v jejím případě to tak úplně nefungovalo. Její rodiče totiž měli hluboko do kapsy i bez dítěte na krku, jak jejich rodina žila v ničících následcích událostí poslední stovky let. Byznys, kterým se jejich rod po staletí úspěšně živil, se zhroutil, a z vlivné rodiny dobrých poměrů se stala jedna z těch obyčejných, co mají co dělat, aby se vůbec uživili – ne že by to snad přiznali svému okolí. Dál si hrají na rodinu dobrých poměrů a nikdo z jejich okolí netuší, jak špatně na tom vlastně jsou. Otec Poppy, Arthur, se navíc průběžně snaží vrátit zpět na vrchol, ale ani snaha proniknout například do pošty nebo televize zatím nepomohla. To se mu ostatně nedařilo už před narozením Poppy, což jen prohlubovalo pocit křivdy a jakési méněcennosti, jelikož to, že jeho předci byli vlivní a bohatí, zatímco on tře bídu s nouzí, byla velmi hořká pilulka na spolknutí. Kromě nenaplněné ctižádostivosti se tak v Arthurovi začaly násobit vztek, ublíženost a zahořklost, které měnily vždy pozitivně naladěného chlapíka plného smíchu na nerudného muže plného potlačované agrese. Chvíli se mohlo zdát, že najití lásky jeho života, Lenoru, bude tím správným impulzem novým směrem. A zprvu to tak doopravdy bylo. Byli spolu šťastní, čerstvě zamilovaní, plní ideálů a plánů, zaslepení růžovými brýlemi natolik, že do společného sňatku vstoupili už po čtyřech měsících vztahu – ale jak to tak bývá, pozlátko často ztrácí svou zář rychleji, než může člověk odhadnout. A tak to bylo i s jejich vztahem. Jejich lásku jim nikdo rozhodně vzít nemohl, city mezi sebou měli upřímné a silné, jenže to ne vždy stačí. Sdílené špitavé plány do budoucnosti, úsměvy, vyměněné polibky a něžnosti postupně nahrazovalo napětí, ticho, hádky a nakonec i psychické nebo fyzické násilí z Arthurovy strany. A přesně do něčeho takového se narodila Poppy. Arthur Lenoru přesvědčoval, aby šla na potrat nebo se jí vzdala po porodu, ale ani k jednomu z toho nedošlo. Lenora si své dítko, které jí rostlo v břiše, zamilovala. A přestože za sebe úplně tak bojovat nedokázala, za ni ano. I přes výhružky o rozvodu, o nestarání se, o zničení života přetrvala a malou, zdravou holčičku nakonec doopravdy porodila. V Arthurovi jako kdyby se něco zlomilo, když poprvé spatřil vykulená očka své dcery. Snad v pomněnkové modři zahlédl svoji někdejší radost ze života, možná ho na moment oslepila její nevinnost a taktéž vůle žít podle hlasitého a značně odhodlaného křiku. Tak jako tak se rozhodl Lenoru i s jejich dcerou přijmout a začal se znovu snažit zařídit jim všem dokonalý život, který si podle jeho názoru víc než zasloužili. Poppy zprvu zažila úžasného otce, který se jí věnoval vším, co měl. Společně s Lenorou ji učil číst, psát a dokonce podporoval její vášeň do kreslení, když jí kupoval všemožné barvy a papíry. Nosil ji na ramenou, brával ji na své schůzky a ukazoval jí své oblíbené části Seattlu. Jenže mužské ego je křehké a stačí jen pár neúspěchů, aby se takový jedinec začal obracet k alkoholu jako ke své modle a k navštěvování gamblerských doupat se svými pochybnými přáteli se dívat jako na řešení. Zatímco Poppy rostla ve zvídavou, chytrou holčičku hltající svět kolem nich, Lenora se kvůli Arthurovi bortily poslední sny o úplné a šťastné rodině, když se jí s dcerou proměňoval před očima zpátky do toho uzavřeného, opilého a leckdy až násilného muže. Napětí, tichá domácnost, hádky, násilí... to vše představu o šťastné rodině odlupovalo kousek po kousku. A Poppy to samozřejmě neminulo. Čím starší byla, tím více byla terčem otcových nálad i ona sama. Vinil ji za všechno, co se jim stalo, křičel na ni, že je důvodem jejich nízkých financí a co víc, párkrát se neudržel a ona, tou dobou teprve školačka na základní škole, musela utíkat daleko od něj. Svým způsobem to ale mělo svá pozitiva; Poppy se vším, co měla, pokoušela udělat dojem a zapůsobit. A na svého otce nejvíc ze všech. Snažila se dělat, co mu na očích viděla, snažila se naučit, co jen šlo, mít ty nejlepší známky na škole i v předmětech, které ji nezajímaly nebo jí ani přirozeně nešly. A to i na střední škole, kam nastoupila. V cizích jazycích a dějepisu excelovala sama za sebe, v jiných předmětech zase musela ležet ve volných chvílích v učebnicích, aby prolezla nejhůře na dvojky. Mohla tak v chemii nebo matematice vnitřně trpět, ale i tak byla jedna z těch, co má vždy dokonalé zápisky, snaží se dávat pozor a účastní se všeho, co škola nabízí. Třeba i mimoškolních akcí jako jsou různé projekty, charitativní akce nebo třeba kroužky – v jejím případě roztleskávačský tým pro fotbalový tým jejich školy. Tím zdárně malovala ideu neustále veselé a spokojené, možná až rozmazlené, slečinky, která nemá jediný problém světa. Realita ale byla trošku jinde, jak se doma musela otáčet mnohem víc, než kdokoliv z jejích kamarádů vůbec tušil. Naučila se dokonce šít a vařit, aby její otec nemusel hnout ani prstem, navíc se ponořila i do základů latiny kvůli možnému studiu. To vše s vidinou, že jejich rodinu dostane zpátky na vrchol. Již v prvním ročníku střední školy si předestřela velké plány studovat buď psychologii nebo doktořinu, získat si dobré kontakty a především práci, která ji bude naplňovat. Mohla by tak zkombinovat nejen svou touhu získat ve společnosti své cenné místo, ale i jistou pečovatelskou stránku. Optimismus ji neopouštěl ani v momentě, co ji její otec ponižoval, každý její úspěch shazoval nebo rovnou překazil. Inteligencí i zápalem pro věc na něco takového rozhodně dosáhnout může, píle jí nechybí... ale rodinné zázemí ovlivní mnohé. Kvůli penězům mizejícím v gamblerských dírách a alkoholu musela Poppy zastat roli živitelky rodiny, protože Lenora sice dřela v supermarketu na okraji města – to aby ji, jak říkal Arthur, náhodou nepotkal někdo z jejich známých – většinu dní, ale nestačilo to. A tak po škole a roztleskávačských trénincích pokaždé míří do jedné kavárny dál od školy a jen doufá, že ji tam nespatří někdo, koho zná, jak nejen obsluhuje zákazníky, ale ve večerních hodinách některé dny i tančí… sice oblečená, ale ne úplně vhodně pro puberťačku. Všechny peníze pak dává do rodinného fondu a jen málo z nich je schopná schovat si pro sebe. Ke svému otci si postupně vybudovala jakýsi nenávistně milující vztah a v hloubi duše ho viní za to, jak jim svými alkoholovými dýchánky, dluhy z nelegálního hraní a násilnými výbuchy zničil život. Snaží se tak hlavně kvůli matce, se kterou si dlouhé roky udržovala jakž takž blízký vztah; jakkoliv i ten pošpinila budující se zahořklost z toho, že se svému muži nikdy pořádně nepostavila a nechala vše na své dceři. Všichni okolo ní si tak sice myslí, že je bezstarostná roztleskávačská princezna, ale ve skutečnosti je starostlivým dříčem zvyklým se obětovat pro všechny okolo sebe a trpícím za zavřenými dveřmi svého domova. Těžko říct, zda osudová noc v její škole bude tím, co jí život úplně pohřbí nebo naopak zachrání... jedno je ale jasné, po setkání se šarmantním cizincem, které se k její smůle zvrhlo rychleji a hůř, než kdy mohla předpovědět, se probudila jako někdo jiný. Něco jiného. Zmatená, k smrti vyděšená, žíznivá... a postavená před život, který je pro ni snad ještě nebezpečnější než ten dosavadní.