Textová rpg hra v alternativním světě Vampire the Masquerade

Začátek života Rayelahi byl idylický. Prožívala všední dětství uprostřed svého kmene, účastnila  se tradičních rituálů jako byly Slavnosti ohně a s ostatními dětmi hrála hry, z nichž jedna se dnes  jmenuje lakros. Vyrůstala v početné rodině, ale to nejpevnější pouto měla se svou matkou a  sestrami. V jejím kmeni měly ženy odjakživa velmi silné postavení a Rayelahi se v ženské  společnosti cítila nejlépe.  Její matka dcerám často vyprávěla prastaré mýty o zrodu Pravých lidí. Malá Rayelahi vždycky s  posvátnou úctou pohlížela na hřebeny Kouřových hor a těšila se, že až vyroste, vydá se do této  kolébky Cherokee na svou vlastní výpravu. Toužila se stát kněžkou, která byla tou nejváženější  rolí, co se ji mohla jako žena dostat. Snažila se proto žít v harmonii, konat dobro a přispívat k  chodu kmene.  Její sny ale krutě ukončil příchod bílých mužů a rok 1838. Vláda Spojených států tehdy začala  kmen Cherokee násilně vyhánět z jejich domoviny na takzvanou Cestu slz. Dětství dvanáctileté  Rayelahi skončilo ze dne na den. Její rodina patřila k menšině, která se odmítla vzdát. Uprchli  hluboko do neprostupné divočiny Kouřových hor na hranicích Tennessee a Severní Karolíny, kde  v utajení a strachu před kolonizátory vybudovali novou, skrytou osadu. Takže sice se jí splnil sen  tam vystoupat, ale za úplně jiných důvodů.  Rayelahi musela dospět příliš rychle. Místo dráhy kněžky se naučila přežít v drsných podmínkách  a bránit své blízké před hrozbou zvenčí. Ta největší zkáza ale nakonec nepřišla od americké  armády. Její skrytá osada byla zmasakrována. Svět lidí by to pravděpodobně svedl na nájezd  bílých osadníků nebo nemoc, ale Ray na vlastní oči viděla netvora, který za tím stál. Jí se povedlo  uniknout, protože zrovna tou dobou byla pryč pro bylinky, aby její matka mohla uzdravit  nemocnou sestru, když se vrátila, tak už viděla, že něco není v pořádku a schovala se. Z úkrytu  sledovala toho vraha její osady. Nikdy ten obraz nedostane z hlavy.  Rozhodla se, že svoji osadu, a především rodinu pomstí. Vydala se na svojí osobní válečnou  stezku, kdy využívala všechny schopnosti, které získala během přežívání a stopovala vraha. Při  této cestě za pomstou potkala Kassandru, která šla za stejným nepřítelem, i když z trochu jiných  důvodů.   Tyto dvě ženy si padly do noty, zejména, když je spojovala pomsta a touha po krvi. Vydaly se  spolu na výpravu po onom vrahovi. Ale nebyly samy, protože s nimi se tam stále nacházel i  Dorian, ke kterému nejdřív chovala jakousi nedůvěru a s tím si úplně už nenotovala. Ale  následně ho přijala jako někoho, koho pak bude znát následující století. Časem si k němu i  vytvořila blízký, až přátelský vztah, když jim při jejich putování několikrát vypomohl. Celkově si  vypomáhali a zachránili si několikrát život navzájem.  Během jednoho z průzkumů si Ray naplno a bolestivě uvědomila svou lidskou zranitelnost. Byla  vynikající lovkyně a bojovnice, ale proti nadpřirozené rychlosti a síle se s pouhým odhodláním  bojovat nedalo.  Ten večer, v bezpečí jejich dočasného úkrytu, padlo rozhodnutí. Ray věděla o tom, co ji  Kassandra může nabídnout. Zároveň ani jedna nechtěly přijít o tu druhou. Na druhou stranu ale  Ray milovala svoje lidství. Byla to krev její rodiny, kulturní dědictví její osady a její tělo toho  zvládlo hodně. Našly tedy kompromis.   Byl to posvátný, oboustranně odsouhlasený akt. Seraphine ji nabídla svoji krev. Když se Ray  poprvé napila, účinek byl okamžitý a drtivý. Svět se najednou nebezpečně zostřil. Barvy byly  jasnější, zvuky nočního města hlasitější. Cítila, jak se jí do žil vlévá mrazivá, pulzující síla, která  okamžitě začala hojit její zranění. Únava zmizela, nahrazena predátorskou energií a dříve  nepoznanou fyzickou mocí.  Společně s tím momentem její nepodlomená loajalita vůči Kassandře proměnila v magií  podpořenou oddanost. Rayelahi jako ghoul mohla stačit Seraphine v jejich výpravách a zároveň  se mohla i od ní odpojit. Nepotřebovala neustálou ochranu a dokázala si poradit s nástrahami.   Pomohla zlikvidovat vrahy Nokomis a především mohla popravit monstrum, které ji vzalo její  život a srdce. Poté se cítila konečně svobodná. Netížila ji touha po pomstě. Měla pocit, že její  rodina konečně může odpočívat v pokoji a ji nebude trápit svědomí, že ten upír, který to způsobil  stále pobíhá po světě.  Zároveň stále následovala Kassandru, protože potřebovala jí a její krev. Osud je dovedl do  Seattle, kde se nacházel poslední vrah Nokomis. Tím byla dokonána pomsta.   Nakonec se v Seattle usadily. Byl to pro ni nezvyk, když dlouhá léta trávila na cestách a snahou  přežít. Bylo to pro ni ze začátku těžké. Její život ale nakonec dostal nový směr, kdy se stala  provozní manažerkou klubu Love at First Bite. Dávalo ji to smysl, a naopak si tuto novou roli  zamilovala. Tuto práci opět získala díky Seraphině, které vděčí za mnoho věcí v jejím životě a je  ráda, že tenkrát svolila k tomu, aby ji učinila ghoulem. Nikdy toho rozhodnutí nelitovala.  Čas věnovala tomu, čím by mohla probudit klub k životu a dát mu nějakou novou vášeň, protože  přece jenom jeden klub nemůže být stále stejný a musí se přizpůsobovat době a trendům.  Zároveň tu uplatnila svoje válečnické zkušenosti, protože ji nedělá žádný problém vykopnout  nějakého pobudu.