Textová rpg hra v alternativním světě Vampire the Masquerade

Na první pohled byste v ní viděli půvabnou, inteligentní ženu s dobrým vkusem, příjemným úsměvem a možná až příliš důvěřivýma očima. Velmi pravděpodobně s dobrým původem. Někoho, komu byste bez většího váhání podrželi dveře, nabídli sklenku šampaňského nebo pomohli vyřešit drobný problém. Ava tenhle dojem nemusí ani předstírat. Umí být skutečně milá, zábavná a okouzlující. Právě proto je tak přesvědčivá. Pod jemným zevnějškem se však skrývá žena, která se naučila přežít díky tomu, že málokdy ukazuje všechny své karty. Je mnohem vypočítavější, odvážnější a nebezpečnější, než by její vzhled napovídal. Dokáže být spontánní, velmi provokativní a bezstarostná, ale její lehkost často zakrývá mysl, která pracuje rychleji, než si okolí uvědomuje. Když vstoupí do místnosti, nemusí se okamžitě snažit ovládnout ji. Stačí, že si zapamatuje, kdo se s kým nebaví, kdo touží po uznání a kdo se až příliš bojí, že bude odhalen. Ava nevypadá jako podvodnice. Nevypadá ani jako někdo, kdo by mohl bez mrknutí oka převrátit cizí život naruby a přitom se ještě cestou domů zastavit pro čerstvé pečivo, jakoby se nechumelilo. A přesto to přesně tak často bývá. Její krása není jako z časopisů, prvoplánová ani chladná či nedostupná. Je to krása, která vzbuzuje důvěru. A ona moc dobře ví, jakou cenu důvěra má. Je to žena, které je všude plno, a přesto o ní člověk nikdy neví všechno. Je energická, živelná a přirozeně okouzlující. Má v sobě jiskru, která dokáže rozproudit i tu nejupjatější společnost, a charisma, díky němuž si snadno získává pozornost, aniž by o ni musela otevřeně usilovat. Umí být vtipná, pohotová a drzá přesně v té míře, kdy je to ještě přitažlivé. Miluje slovní přestřelky, chytré narážky a lidi, kteří jí dokážou oponovat. Nesnáší nudu, stereotyp a všechno, co zavání příliš pohodlným životem. Potřebuje pohyb, změnu a pocit, že se kdykoliv může vydat novým směrem. Je jako jiskra, která nikdy dlouho nezůstává na jednom místě. Ne proto, že by nevěděla, kam patří, ale protože ji představa, že by někde měla zůstat navždy, příliš svazuje. Její největší zbraní je schopnost přizpůsobit se lidem i prostředí, aniž by přitom působila nepřirozeně. Dokáže během několika minut odhadnout atmosféru místnosti, vycítit, kdo v ní skutečně rozhoduje, kdo touží po uznání a kdo se zoufale snaží skrýt vlastní nejistotu. Umí naslouchat tak, že má druhý pocit, že je pro ni jediným člověkem na světě, a mluvit tak, že jí lidé ochotně věnují pozornost. Její šarm není chladně vypočítavý ani dokonale nacvičený. Právě naopak. Působí spontánně, bezprostředně a opravdově. A v tom spočívá její největší talent. Ava totiž nemusí vždycky předstírat, že se baví, že ji někdo zajímá nebo že ji něco fascinuje. Často ji to skutečně baví. Jen málokdo dokáže poznat, kde její přirozená zvědavost končí a kde začíná kalkul. Je inteligentní, všímavá a nesmírně pohotová. Dokáže improvizovat i ve chvílích, kdy se všechno začne hroutit, a z nepříjemné situace často vybruslí s úsměvem, jako by přesně takový vývoj očekávala. Má cit pro detail, pamatuje si drobnosti, které ostatním unikají, a umí je využít ve správný okamžik. Ve světě umění a luxusních šperků se pohybuje s jistotou člověka, který rozumí nejen hodnotě předmětů, ale i lidem, kteří je touží vlastnit. Ví, že někdy stačí správný příběh, dobře zvolená slova a trocha tajemství, aby obyčejná věc získala mimořádnou cenu. Ava miluje svobodu a nezávislost nade vše. Nesnáší, když jí někdo říká, co má dělat, snaží se ji vlastnit nebo jí naznačuje, že by měla žít jinak. Je zvyklá spoléhat sama na sebe, rozhodovat se podle vlastního úsudku a nést následky svých rozhodnutí bez potřeby hledat někoho, koho by mohla obvinit. Působí sebevědomě, někdy až provokativně, a jen málokdy dovolí, aby někdo zahlédl, že si sama sebou není jistá. Dokáže se smát ve chvíli, kdy by ostatní propadli panice, a proměnit vlastní chybu ve vtip dřív, než si jí někdo všimne. Má ráda kontrolu, ale nesnáší, když je její potřeba kontroly příliš zjevná. Proto raději improvizuje, než aby přiznala, že ji něco zaskočilo. A když se ocitne v situaci, kterou nedokáže ovládnout, její lehkost se může změnit v podrážděnost, sarkasmus nebo nečekanou tvrdohlavost. Pod její živelnou povahou se však skrývá mnohem opatrnější žena, než by se na první pohled zdálo. Ava se umí přiblížit téměř komukoliv, ale málokoho si skutečně pustí k tělu. Lidé ji často považují za otevřenou, protože je hovorná, spontánní a bez ostychu sdílí historky ze svého života. Jenže ona sama rozhoduje o tom, které části svého příběhu komu nabídne. Umí o sobě mluvit celé hodiny, aniž by prozradila jedinou věc, která by ji skutečně odhalila. Na osobní otázky odpovídá vtipem, vážné rozhovory odlehčuje a ve chvílích, kdy se atmosféra stává příliš intimní, má tendenci odvést pozornost jinam. Její vztah k lidem je plný rozporů. Má je ráda, fascinuje ji jejich povaha a baví ji sledovat, co všechno jsou ochotni udělat kvůli lásce, penězům, moci nebo vlastní ješitnosti. Dokáže být velkorysá, pozorná a překvapivě laskavá, zvlášť když od druhého nic nepotřebuje. Zároveň umí manipulovat, lhát a využívat cizích slabostí, aniž by si pokaždé připouštěla důsledky. Svá rozhodnutí si dokáže ospravedlnit s odzbrojující lehkostí. Přesvědčuje sama sebe, že lidé, které podvede, si měli dávat větší pozor, že bohatí přežijí každou ztrátu a že nikomu nedluží pravdu jen proto, že jí uvěřil. Má v sobě něco neposedného a téměř nakažlivého. Dokáže se nadchnout pro nový nápad, nečekané dobrodružství nebo krásný předmět s intenzitou, která působí až dětsky. Miluje umění, filmy, staré šperky, zajímavé příběhy a místa, která v sobě nesou stopy minulosti. Má slabost pro luxus, a vůbec se za to nestydí. Miluje luxusní hotely, pokoje v nejvyšších patrech mrakodrapů, měkké povlečení, obrovská okna s výhledem na noční město a koupelny, ve kterých se může ztratit na celé hodiny. Zbožňuje pomalá rána v hotelových apartmánech, kdy se za dveřmi objeví snídaně na stříbrném podnose, káva voní celým pokojem a ona může v hedvábném županu sedět u okna, zatímco se město pod ní teprve probouzí. Čerstvé pečivo, dokonale připravená vejce, ovoce a káva servírovaná v porcelánu. Pro ni to nejsou jen drobné radosti, ale malé rituály, které si dopřává všude, kam přijede. Nejde přitom pouze o peníze nebo okázalost. Miluje ten pocit, který jí luxus poskytuje. Anonymitu drahých hotelů, kde ji nikdo nezná a nikdo se neptá, odkud přišla ani kam má namířeno. Dokonalý servis, díky němuž nemusí nic řešit, a možnost na chvíli předstírat, že její život nemá žádné komplikace. Hotelový pokoj je pro ni ideálním kompromisem mezi pohodlím a svobodou. Má všechno, co potřebuje, ale nic ji k tomu místu nepoutá. Nemusí se starat o vlastní byt, udržovat vztahy se sousedy ani se vracet do prostoru, který by jí připomínal minulost. Stačí sbalit kufr, zaplatit účet a zmizet. Vždy si všímá i kvality látek, vůně interiéru, designu nábytku i toho, zda personál dokáže předvídat potřeby hostů, aniž by byl dotěrný. Pozná rozdíl mezi skutečným luxusem a drahou snahou luxus napodobit. Luxus si nedopřává jako odměnu za svou práci. Bere ho jako samozřejmou součást života, který si chce užít podle vlastních pravidel. Peníze pro ni znamenají především možnosti: možnost odejít, kdykoliv se jí zachce, dostat se kamkoliv potřebuje a nikdy nemuset zůstávat někde jen proto, že nemá jinou volbu. Nezajímá ji tolik vlastnit drahé věci jako mít k nim přístup. Raději stráví noc v nádherném hotelu, než aby si pořídila dům, ke kterému by se musela vracet. Raději nosí šperk, který si jednou užije a pak ho vymění za jiný, než aby celý život střežila jedinou cennost. V ve vztazích obecně a speciálně pak v lásce je Ava paradoxně mnohem méně suverénní, než působí ve všech ostatních oblastech života. Flirtování jí jde zcela přirozeně, umí si užívat pozornost a s lehkostí udržuje druhé v nejistotě, ale skutečná blízkost ji znervózňuje. Dokud má situaci pod kontrolou, dokáže být hravá, provokativní a sebejistá. Jakmile jí však na někom začne záležet, ztrácí svou obvyklou lehkost. Má strach, že když někomu ukáže, kým skutečně je, přestane pro něj být zajímavá. I proto je její život až doposud plný spíš rychlých a povrchních vztahů. Přesto v ní zůstává nepopiratelná touha po něčem skutečném. Po člověku, před kterým by nemusela být neustále o krok napřed stejně jako po životě, ve kterém by nemusela každou emoci skrývat a každou možnost odchodu pečlivě zvažovat. Nikdy by to ale nahlas nepřiznala. Místo toho se zasměje, pronese nějakou drzou poznámku a přesvědčí všechny kolem sebe, že jí nic nechybí.