Textová rpg hra v alternativním světě Vampire the Masquerade

Christopher, původním rodným jménem Cristoforo, se narodil do bizarní rodiny sicilského imigranta a gangstera a tajné spolupracovnice U.S. Secret Service. Právě jeho matka byla na jeho otce nasazená jako volavka, jež měla sicilskou mafiánskou organizaci v New Yorku infiltrovat, nasbírat důkazy a eventuálně jej zatknout. Osud pro dvojici měl nachystáno něco úplně jiného. Dvojice, jež byla odlišná jako den a noc, se do sebe divoce zamilovala a výsledkem jejich zakázané lásky byl jednoho zimního večera syn Cristoforo. Mělo to pro pár do jisté míry i pozitivní efekt, a to že otec seknul s gangsterstvím a matka opustila tajné služby. Místo toho vedli vcelku spořádaný život v New Yorku. Otec se začal živit jako opravář strojů a později během 20. století jako automechanik. Matka se začala věnovat různorodé osvětě, zejména té feministické. Využívala svých kontaktů, aby podpořila jedince s nápady, o kterých si myslela, že mohou změnit svět k lepšímu. Kromě toho byla aktivní ženou v domácnosti. Paradoxně to byla ona, kdo vzala Christophera poprvé na střelnici. A zatímco jiné rodiny trávily čas na pikniku nebo jinou rodinnou aktivitou, tato rodina si dělala výlety právě na střelnici. Jeden by řekl, že to jsou nějací redneckové, ale vůbec. Celý život patřili k takové té střední třídě, které je plné město. Měli kde bydlet a mohli si vcelku pohodlně dovolit i drobnější radosti života. Ničím zvlášť nevyčnívali a to jim vyhovovalo. Oba rodiče dbali na to, aby se mu dostalo dobrého vzdělání a nemusel se celý život trápit v silových složkách (hahaha), nebo v horším případě jít cestou zločinu (asi aspoň to vyšlo?). Nešel však ani cestou intelektuálské práce s bílým límečkem, ačkoliv si to rodiče velmi přáli. Cítil, že jeho místo je stále v jeho rodině, ať už byla sebedivnější a vztah jeho rodičů svérázně jiskrný. Po celý svůj lidský život pracovat se svým otcem v dílně, kde se s výskytem prvních pořádných automobilů zamiloval do opravování a řízení aut i motorek. Bohužel, právě tímto můstkem se oklikou dostal do sféry italských mafiánů, od kterých jeho rodiče úspěšně utekli. Začal se věnovat motosportu a to i tomu ilegálnímu, kde se točily velké peníze. Po konci Velké války přišla krize. S krizí přišla prohibice. A Christopher se bez zvláštního přičinění ocitl ve světě, ze kterého nebylo úniku. Tedy ne takového, který by končil happy endem. Jeho prokletí během lidského života vygradovalo tím, že konkurenční gang toho, pro který závodil, se rozhodl srovnat dílnu jeho otce se zemí. Nacházeli se uvnitř oba rodiče, které v garáži zabarikádovali a celou dílnu podpálili. Christopher se vrátil domů ke spáleništi obehnanému policejní páskou. Šerif mu už mohl jen vyjádřit upřímnou soustrast. Rodiče beze zbytku strávil divoký požár, stejně jako celý jeho domov. Celý jeho dosavadní život lehl popelem. A nebylo to, žel, naposledy. Tímto okamžikem začal spirálovitý pád do hlubin temnoty, která se pod ním začala otevírat. Zařekl se, že se krutě pomstí. Začal sbírat informace, začal trénovat střelbu, posiloval a denně cvičil. Po zesnulých rodičích mu k jeho překvapení zůstal rozsáhlý majetek v podobě naspořených peněz v bance a dokonce vcelku slušná hromádka zlata. A kde je vůle, tam je cesta. Že ta cesta bude zatraceně hrbolatá a bolestivá, to už bylo něco jiného. Dokázal si získat pozornost jistého arabského gangu. Do gangu to však mělo zatraceně daleko. Byla to sekta. A nejen ledajaká. Právě zde Christopher poprvé potkává Fatimu Isfahani, svou budoucí sire a klíč k druhé životní zkáze. Spatřovala v něm fascinující spalující nenávist a touhu po pomstě. Viděla v něm, jak by spálil na troud celý New York, jen aby uhasil svou žízeň po krvi. Rozhodla se mu poskytnout vše, co by mohl potřebovat. Zbraně, zázemí, lidi. Pro ni to byl levný prostředek, jak napáchat škody Camarille a lidem. Navíc to od ní odpoutá i pozornost. Christopher se probojovává sídlem italského a zbraněmi jeho a jeho spolubojovníků padá poslední boss italského gangu. Na místo dorazila Fatima, aby se pokochala destrukcí a krveprolitím na vlastní oči. Místo jistého zakončení celé své pomstychtivé cesty a dopřání klidu duši se to celé zlomilo. Zas a znovu. Fatimu popadl nával nespoutané sabbatické agrese. Ve vší té „inspiraci“ z krveprolití část lidí vysrkla a část proměnila v budoucí pěšáky sabbatu. Ani nečekala na jejich probuzení, proč taky. Odjela pryč a velmi brzy na to se vrátila do své tuniské rezidence. Místo toho však dorazilo komando Camarilly, které chtělo využít příležitosti k zabití Fatimy. Ačkoliv dorazili pozdě, alespoň pozabíjeli řadové přisluhovače Sabbatu. Ti z proměněných, kdo se ještě neprobudili k novému neživotu, byli ušetřeni. Byla jim vysvětlena jejich situace. Buď se mohli sklonit před mocí Camarilly, nebo zahynout. Pro většinu velmi snadná volba, stejně jako pro Christophera. O tom, že byla Fatima jako anathema nacházející se na legendárním red listu, neměl tušení. Nebylo by to pro něj koneckonců ani relevantní. Rozhodl se, že jeho cesta za pomstou ještě stále není u konce. Krvavé soukolí se znovu rozjelo. Tentokrát skládání střípků trvalo dobrých sto let. Po Fatimě se slehla zem, přestože její aktivita byla stále patrná a odměna za její dopadení dosahovala astronomických výšin. Pracoval pro různé klany jako nezávislý hitman nebo jako osobní ochránce. Vybudoval si rozsáhlou síť kontaktů, menších i větších laskavostí, mnoho přátelství i mnoho nepřátelství. Jedním z jeho dobrých přátel byl budoucí newyorkský primogen Banu Haqim, Omar Sarraf. Právě spojením dvou sítí se jim podařilo zjistit místo, kde se nacházela sabbatická buňka Fatimy. V Tunisu. To bylo na Omara příliš veliké sousto a věnoval se raději domácí politice, díky čemuž po připojení Banu Haqim do Camarilly obsadil post primogena v New Yorku. Christopher byl nicméně umanutý Fatimu zabít a završit tak svou neživotní pouť. Několik let pobýval přímo v Tunisku, pečlivě plánoval a spřádal svou síť kontaktů, díky čemuž se nakonec infiltroval přímo do paláce Fatimy a tamní sabbatické buňky. Setkání s Fatimou v bázenu s blood dolls všude kolem ní bylo úplně jiné, než si představoval. Sotva vzala na vědomí jeho přítomnost. Ve vzteku postřílel blood dolls, jimž tím ušetřil doživotní trápení. Bazén se zabarvil rudou krví s těly plavajícími na hladině. Fatima se mu vysmála, že vážil takovou cestu a stovku let, jen aby jí postřílel bezcenné pytlíky krve. Vylezla nahá, popleskala ho s úšklebkem po tváři a učinila svou poslední chybu. Ve své zaslepující sebejistotě se k němu otočila zády. A spánkem se jí prohnal dřevěný kolík. Fatima upadla do okamžité paralýzy a než si ji vzal milosrdný torpor, Christopher ji zaživa pozřel v procesu, který je mezi upíry znám jako diablerie. Po vysrknutí poslední kapky tělo Fatimy seschlo a zbyla pouze vybělená kostra. Konečně to všechno bylo u konce! Tedy téměř. Ještě se musel probojovat skrze palác jako takový Princ z Persie, ale byl poháněn novou silou a euforií z vítězství. Buňka byla rozprášena, tamní Sabbat se ocitl bez vůdkyně a upadl v naprostý chaos. Jistou životní ironií bylo, že se právě zde nevědomky setkal s Kairou, jeho budoucí studentkou, byť si víc pamatuje ona jeho než on ji. Po návratu do New Yorku na něj doma čekal archon a několik alastorů, kteří mu sdělili, že jeho severoafrické dobrodružství neuniklo jejich pozornosti. Tehdy se on sám stal alastorem a získal bohatství, které bylo v lidských i nelidských možnostech spotřebovat. Bohužel, jak už to u Christophera bývá, byl toto jen pouhý začátek konce. Jeho dobrý přítel – nebo si to alespoň myslel – jej následně během další mise zaprodal. Byl frustrovaný z toho, že je jako primogen zastíněn někým jiným. Že ostatní z klanu nechodí pro rady za ní, ale za Christopherem. Primogen si za to mohl sám, ale závist je zkrátka zaslepující vlastnost. Raketový vzestup jeho někdejšího kamaráda mu byl trnem v oku. Během kybernetické války měl Christopher za cíl dalšího neřáda z red listu. Omar prodal informaci, že se Christopher chystá dopadnout významného bosse Sabbatu na východním pobřeží USA. Nepřátelé byli dobře připravení a Christopher si zachránil holý život jen pouhou shodou okolností a díky mnoha kontaktům, u kterých se mohl schovat, zatímco prchal městem prolezlým Sabbatem. Sabbat se okamžitě uchýlil k brutální pomstě. Celá Christopherova coterie v New Yorku byla vyvražděna a sídlo vypáleno do základů. Omar v nelibosti z toho, že Christopherovi podařilo přežít, zatahal za nitky u archonů, které znal, a podařil se mu majstrštyk: bylo rozhodnuto, že selhání Christophera bylo tak velké, že přijde o titul alastora. Bylo to tu zase. Cítil pohlcující vztek a touhu po pomstě. Situace ve světě však byla špatná. Rozhodl se vyčkat na ten správný okamžik a dobrovolně odešel do upířího důchodu. Odstěhoval se na opačný konec USA, do Seattlu. Množství nepřátel přetrvalo i jeho pád, stejně jako množství skutečných přátel. Mezi „prostými“ upíry je považován za jakousi urban legend a kolují různé přifouknuté příběhy o tom, co vlastně dokázal nebo co provedl, že takto upadl v nemilost. Nic z toho nekomentuje. Žije v ústraní, snažíc se nedělat vlny. To mu vycházelo až do doby, kdy byl povolán Kassandrou ke dvoru a na hrb mu naložila nelehký úkol.