Textová rpg hra v alternativním světě Vampire the Masquerade

Jeho fascinace smrtí a morbiditou započala už v raném dětství, když jako malý chlapec sbíral hmyz, můry i motýly a připínal si je špendlíčky a svou sbírku následně hrdě vystavoval do skleněných vitrín po celém svém dětském pokojíčku. Mezi děti pořádně nezapadal, od útlého věku měl problém se socializací a vyjadřováním se. Výrazy tváře se učil od svého okolí, reakce na společenské situace taktéž odkoukal. Měl svůj svět, který měl svá pravidla a když do něj začal zasahovat vnější svět, tak měl velké problémy se přizpůsobit. Nerozuměl hašteření kluků s holkama, nechápal, proč se kluci perou a proč holky uzurpují kuchyňky. Jako nejmladší syn dobře zajištěné rodiny se nikdy neměl špatně. Vyrůstal na na okraji Toronta, jeho matka byla žena v domácnosti, otec investiční makléř. Jeho dva bratři mu od dětství dávali co proto, místo starání se o mladšího bratříčka se proti němu dvojčata spikla a on měl půl základky dost práce sám se sebou, natož s nimi jako staršími spolužáky. Teprve když oba starší sourozenci odešli na střední, tak začal mít možnost se projevovat a hledat. Neustále čelil novým výzvám. První přespávačky, kamarádské skupinky, malicherné hádky. Jaká holka se komu líbí. Ze zoufalosti si jednu vybral, aby se neřeklo, ale jeho vkus se nesetkal s úspěchem. Hodně rychle během dospívání zjistil, že má talent a oko ke kresbě a k jeho koníčku kolektování hmyzu se připojila také vizuální tvorba. To ho nakonec přivedlo až na střední školu se zaměřením na grafický design. Stejně jako každý student umělecké školy, i on si prošel obdobím depresí a hledání vlastní identity. Sexualitou byl znova konfrontován, po letech úspěšného ignorování této životní složky, když ostatní kluci začali mluvit o holkách ve velkém, on zůstal u svých můr a obskurních knih. Přijal roli toho jednoho podivína, který byl vždy dobrým terčem pro vtip. Nikdy nebyl příliš statečný a hodně rychle se naučil, že jestli chce provokovat, tak musí umět také utíkat. A to také nebyla jeho silná stránka. Ještě před dosažením plnoletosti se tak naučil nechávat si své postoje pro sebe. Sice nebyl moc populární, ale uklidňoval se myšlenkou, že o nic nepřichází a aspoň bude mít víc prostoru na studium a vlastní budoucnost. Po střední škole byl přijat na univerzitu se zaměřením na grafiku a typografii. Mohl opustit staré město, staré kontakty a začít nový život. Někde, kde se nemusel přetvařovat a nemusel obhajovat každé své slovo, které za roky svého života vypustil. Mohl si udělat novou osobnost, nový příběh. Po příjezdu do Seattlu bydlel prve na ubytovně, po prvním semestru se chytil skupinky spolužáků a pronajali si byt. Nebylo to nic moc, ale měl svůj malinký pokoj, který zvládal splatit z výplaty z místní kavárny. Na bakalářském programu se mu dařilo - zúčastnil se pár typografických soutěží, podařilo se mu dostat k spolupráci s místní redakcí a začal jim dělat grafickou korekturu. Skutečně dream come true. A pak přišel reality check. Propouštění zaměstnanců chvíli po nástupu na magisterský program, redakce mu odmítala platit víc, než absolutní minimum na pracovní dohodu, která sotva pokrývala jeho výdaje za jídlo. Byla to náhoda, že se dostal do nočního baru, kam šel původně jen jako doprovod o vodě a drinku od kámoše. Pořád hledal práci a tak se zeptal…- nebylo nic lehčího, než po pár krátkých pohovorech začít pracovat v Love At First Bite. Není to důstojná práce. Nemluví o ní a jeho spolubydlící na základě hádek rychle pochopili, že se nemají ptát, za co platí nájem. Šlape. Nebo aspoň v takové realitě žije. Přes den chodí do redakce, občas usíná na stole… pak dostává vynadáno. Některé noci tráví doma, aby udělal práce do školy a pak ve volné dny, které netráví v redakci zas tráví čas na fakultě. Přednášky, semináře, to vše mu často lítá jedním uchem dovnitř a druhým ven. Dřív snil o nějaké budoucnosti. Měla obrysy a jasně daná kritéria, co by měla splňovat. Dnes už jen přežívá a je rád, že má kde složit hlavu.